Zeptám se boha, zda by ze mě neudělal hvězdu

Autor: , vydáno 12/12/11 v 6:30

Zeptám se boha, zda by ze mě neudělal hvězdu

Komety, malé astronomické objekty z ledu a prachu, dostávají jména po svých objevitelích. Patrně nejznámější kometou ze všech je ta Halleyova. Jde o periodickou kometu, která se do naší Sluneční soustavy vrací v pravidelných intervalech 75-76 let. Angličan Edmond Halley jako první předpověděl její návrat, proto je pojmenovaná právě po něm. Víte ale, že jedna z komet nese jméno norského neslyšícího hvězdáře Olafa Hassela? Zahlédl ji při pozorování noční oblohy 16. dubna 1939.

http://www.gong.cz/wp-content/uploads/videos/hvezdar.flv

Olaf Hassel (1898–1972) vyrůstal na farmě v jižní části Norska. Byl mu pouhý rok, když rodiče zjistili, že jejich syn neslyší. Ve svých autobiografických poznámkách vzpomíná: „Někteří lidé psali a mluvili o šťastných letech svého dětství. Pro mě však bylo dětství tím nejhorším a nejtemnějším obdobím života. Brzy jsem si všiml, že jsem jiný než ostatní děti a dospělí, kteří slyší a mohou si povídat, a byl jsem pochopitelně svým těžkým osudem zdrcený.“

Školní léta strávil ve Veřejné škole pro neslyšící v Oslu. Zajímal se o umění a jeho učitel ho pobízel k tomu, aby se stal litografem. Rodiče však potřebovali na farmě Olafovu pomoc, a tak se vrátil domů. Nicméně už v posledním ročníku na škole mu učarovala astronomie. Sám se začal učit názvy souhvězdí a snažil se je na obloze rozpoznat. V jednom z pravidelných novinových článků astronoma Sigurda Einbuse se dočetl o švédském studentovi, který objevil velikou novou hvězdu. Také Hassel zatoužil po vlastních objevech, připojil se tedy k Severské společnosti Nova (Nordic Nova Society), kde mu přidělili k pozorování oblast v blízkosti souhvězdí Blíženců. Jeho zájem o astronomii se stále prohluboval. Když byl na farmu zaveden elektrický proud, mohl konečně studovat a číst v knihách do časných ranních hodin. Ze zapůjčených věcí – starého otcova dalekohledu, divadelního kukátka a skládacího dalekohledu – si vyrobil vlastní observační pomůcky a zaměřil se především na zkoumání hvězd v oblasti Mléčné dráhy.

Osudové setkání s kometou

V neděli v noci 16. dubna 1939 pozoroval vlastnoručně vyrobeným teleskopem oblohu, jak to měl ve zvyku. Nečekal ani, že by se mohlo udát něco neobvyklého. Vtom spatřil mezi mraky ocas komety. Sám nemohl kvůli své hluchotě telefonovat, proto běžel do telefonní ústředny, aby odtud informoval hvězdárnu v Oslu. Bušil do dveří, nikdo však neotvíral. Teprve druhý den ráno spojovatel kontaktoval Einbuse, který na Hasselův objev upozornil observatoř v Kodani. Dánští astronomové kometu hledali marně, kvůli polární záři ji nebylo možné zachytit. Hassel musel několik dní čekat, až se mraky nad Oslem rozptýlí, teprve pak obdržel vzkaz, že žádný jiný norský astronom tuto kometu neviděl. A tak ji nazvali jeho jménem. (Po čase se nicméně zjistilo, že tutéž kometu viděli ještě další dva ruští astronomové, proto nakonec nese jméno všech tří objevitelů: Jurlof–Achmarof–Hassel.)

Vědec i aktivní člen komunity neslyšících

V letech 1941–1968 pracoval Hassel v meteorologickém institutu a nadále se věnoval astronomii. Se slyšícími kolegy komunikoval především psaním a odezíráním. Současně byl aktivním členem norské komunity neslyšících, plynule ovládal norský znakový jazyk. Celý život předával své znalosti z astronomie ostatním neslyšícím.

Dílem náhody učinil další významný objev 7. března 1960. Jeho neslyšící manželka ho ten den vzbudila dříve než obvykle, šel tedy do podkroví, otevřel vikýř a zkoumal oblohu, ještě než se rozední. V jeho zápiscích můžeme číst: „Nastavil jsem teleskop trochu výš nad nejjasnější část horizontu a zachytil hvězdu páté magnitudy, kterou jsem nikdy předtím neviděl (magnituda = hvězdná velikost; jednotka jasnosti nebeských těles – pozn. red.). Uvědomil jsem si, že je to nova a okamžitě jsem informoval profesora Rosselanda“. Později se ukázalo, že přísluší k souhvězdí Herkula, její název tedy zní Nova Herkules 1960 (Hassel).

„Moje manželka má na tomto objevu také svou zásluhu. Kdyby mě nevzbudila o deset minut dřív, bylo by už příliš světla a já bych novu nezahlédl,“ připustil Hassel, člen Asociace amatérských astronomů (Association of Amateur Astronomers) a od roku 1969 čestný člen Norské astronomické společnosti (Norwegian Astronomical Society).

Osud si nevybírá

Úspěšné pracovní období vystřídaly smutné rodinné události. Během dvou let ztratil pět členů rodiny, což ho psychicky zlomilo. Neteř se snažila o strýce postarat, jeho zdravotní stav se přesto nadále zhoršoval, až musel být hospitalizován v nemocnici. Tam ho navštěvoval jeho dobrý přítel, kněz působící v neslyšící komunitě v Oslu. Často se spolu bavili o posmrtném životě. Jednou mu Hassel povídá: „Až umřu, zeptám se všemohoucího Boha, zda by ze mě neudělal hvězdu, která by zářila pro tebe.“ Pár dní nato Olaf Hassel zemřel.

Foto: deafscientistcorner.pbworks.com

zdroj: A Biographical Dictionary: Deaf Persons in the Arts and Science, deafscientistcorner.pbworks.com

Komentujte