VZPOMÍNKY NA VÝTVARNÝ KROUŽEK aneb JUBILEJNÍ VÝSTAVA NESLYŠÍCÍCH VÝTVARNÍKÜ

Autor: , vydáno 06/07/14 v 0:33

VZPOMÍNKY NA VÝTVARNÝ KROUŽEK aneb JUBILEJNÍ VÝSTAVA NESLYŠÍCÍCH VÝTVARNÍKÜ

Ve středu 19. února 2014 se v počítačovém klubu pro zdravotně postižené Zelený pták konala vernisáž jubilejní 10. výstavy tradičně věnované neslyšícím výtvarníkům. Letos byla výstava zaměřena na výtvarný kroužek pro neslyšící děti – MODKRES, který v roce 1986 založila paní Věra Macháčková.

„Za totality neměly sluchově postižené děti zájmové kroužky, a tak mě napadlo, že pro ně uděláme kroužek mimo školu, aby měly možnost dostat se z internátu ven,“ říká neslyšící Věra Macháčková a pokračuje: „Pomocí pana Švagra jsme mohli chodit do Domu dětí na Pražském Hradě, kde jsme měli pracovnu. Po 4 letech jsme se přestěhovali na Prahu 2 – Nad Petruskou a nakonec do Domu dětí a mládeže Na Smetance. Pomocí DDM a brněnského SORDOSu jsme měli letní dětské tábory i víkendová soustředění, kde děti většinou poznávaly historii a umění různých národů (Čechů, Slovanů, Řeků, Římanů, Čínanů, Indiánů)“. Výstava byla jakousi mozaikou síně vzpomínek. Návštěvníci shlédli práce dětí z kroužku – keramiku, kresby, malby. Byly k vidění i práce těch, kteří kroužek kdysi navštěvovali a dnes mají své rodiny a jsou výtvarně aktivní i nadále. „Mám velkou radost z toho, že některé z dětí pokračují ve svých zálibách dokonce i profesionálněVýtvarný kroužek tak splnil účel a má práce nebyla marná,“ usmívá se Věra Macháčková.DSCN1847

Perličkou výstavy byly kresby Borise Masníka, vynikajícího neslyšícího animátora z „Bratří v triku“. „Pan Masník nám pomohl natočit film o princi Bajajovi. Děti samy navrhly a vytvořily maňásky a zahrály pohádku, kterou pan Masník režíroval a natáčel. Proto mu také patří naše vzpomínka. Děkuji paní Olze Masníkové za laskavé zapůjčení prací svého manžela.“ poděkovala paní Věra.

Paní Macháčková s absolventy kroužku

Paní Macháčková s absolventy kroužku

Vernisáž byla obohacena o básně Ladislavy Buberlové, neslyšící básnířky, která také v kroužku určitou dobu paní Věře pomáhala. Paní Macháčková, která převzala organizaci výstav neslyšících výtvarníků po paní Houdkové Tesárkové, předala štafetu svému bývalému žákovi z kroužku, Michalu Štěpánkovi. Michal a jeho bratr Radek Štěpánek připravili na vernisáži překvapení v podobě velkého dortu na počest výtvarného kroužku MODKRESu a jubilejní 10. výstavy neslyšících výtvarníků v počítačovém klubu Zelený pták.

Výstava trvala do 19. dubna 2014. Došlo i na poděkování všem, kteří se podíleli na fungování kroužku, výtvarných táborů a soustředění. Všem popřála hezké zážitky z výstavy a rozloučila se heslem Borise Masníka: „S úsměvem a přijďte zas!“

DSCN1844

Na výstavě spolu s paní Věrou Macháčkovou své práce vystavují:

Budilová Klára (roz. Miláčková), Camperová Michaela, Hay Ivana (roz. Tetauerová)

Chladová Veronika, Novák Lukáš, Rýglová Šárka (roz. Suchardová), Sedláčková Půlpánová Lucie (roz. Červenková), Spilková Markéta, Štěpánek Michal a Ťuláková Monika.Plakat_k_vystave_-_Michal_Stepanek

 

Ivana Hay (roz. Tetauerová)

Já jsem do výtvarného kroužku docházela téměř od doby jeho založení po celou školní docházku do ZŠ v Ječné, kde o kroužku řekla třídní učitelka v 1. třídě mé mamce. S jistotou mohu říci, že jsem v něm byla ze všech dětí nejdéle. Později jsem chodila i na LŠU (Lidová škola umění), ale srovnání nelze udělat, protože jsem neslyšící a potřebovala jsem jinou komunikaci. Na svůj čas strávený v kroužku vzpomínám velice ráda; jezdila jsem na všechny výtvarné tábory a soustředění. Nepromeškala jsem jedinou akci. S Věrou jsem zůstala v kontaktu napořád. Když jsem byla starší, jela jsem s Věrou na tábor jako asistentka vedoucí, později jako vedoucí a nakonec jako hlavní vedoucí. Zaměření bylo na starobylý Řím. Téma jsem si nevybrala náhodou; v létě, kdy jsme organizovali tábor, jsem jela s kamarády do Říma, kde se konala letní Deaflympiáda.

 

Pani_Machackova_a_Buberlova

Paní Macháčková a Buberlová

Výtvarničinou jsem byla silně ovlivněna. Po Gymnáziu jsem začala studovat magisterské studium Speciální pedagogika a Výtvarná výchova na Masarykově univerzitě v Brně. Jsem moc ráda, že jsem se narodila do „správné doby“ a mohla Věřin výtvarný kroužek absolvovat. Jeho tematické tábory mi daly pevná přátelství, která trvají dosud. Nezapomenu na to, jak jsme vymýšleli název pro kroužek: spojili jsme dvě činnosti, které jsme v kroužku dělali nejvíce, a tak vznikl název MODKRES (modelování, kreslení). Obdivovala jsem Věru a její znalosti z historie. Bylo mi ctí, že jsem později mohla jít v jejích šlépějích; v Brně při ZŠ pro neslyšící a při SORDOSu jsem během studia na VŠ vedla výtvarný kroužek a tábory.

Všem dětem přeji, aby měly možnost ve volném čase chodit do kroužků, které je baví. Co se v nich naučí, v životě se jim vrátí a to i při výběru povolání.

Požádala jsem i ostatní absolventy kroužku, aby si spolu se mnou na kroužek zavzpomínali. A vedle výtvarných aktivit se nedalo nevzpomenout si i na rošťárny, ze kterých Věra jistě vedle našich výborných výtvarných výsledků už takovou radost neměla.

 

Marie Pangrácová

Mou nejvýraznější vzpomínkou jsou festivaly ve Stráži pod Ralskem, kde jsi nás jednou zrovna učila i ty, Ivo Hay. Z festivalu si kromě různých výtvorů, jako byly postavičky zvířat ze sádry, pamatuji na lampionový průvod z města někam na kopec, kde mé vlasy chytly od hořícících svíček. Nebýt tehdy Báry Peřinové, asi bych byla nakrátko. Anebo: jak mě z legrace holky zavřely na balkoně a já se převezla na sousední balkon k otevřeným dveřím do druhého pokoje. Mezera mezi balkony byla veliká a dole procházející paní Macháčková z toho málem dostala infarkt… Chci tím říct, že výtvarné kurzy a zájezdy nebyly jen o tvorbě a o umění, ale získali jsme i nové zážitky a nové přátele.

 

Barbora Herzánová (roz. Peřinová)

Moje nejvýraznější vzpomínka je stejná jako u Máji. Navíc na tomtéž festivalu Anička (moje sestra) vlezla na stožár s vlajkou a sjela po něm dolů. Už si ale nevšimla, že dole je ostrý předmět, o který si udělala řeznou ránu na stehně a musela na šití do nemocnice. Paní Macháčková to s námi měla těžké. Na jednom z kroužků jsme vzaly temperové barvy a na záchodě si jimi pomalovaly vlasy. Paní Macháčková jen spráskla ruce a prohlásila, že maminky z nás budou mít velkou radost. Dodnes si také na paní Macháčkovou vzpomenu, když potřebuji zafixovat obraz (křídy a barvy, které nedrží): mám použít lak na vlasy.

 

Veronika Chladová

Vím, že jsem byla hodně malinká a chodila jsem do kroužku se svou starší sestrou. Pamatuji si, že jsme jednou kreslili zátiší a pro mě to bylo něco nepředstavitelně těžkého. Nejvíc si ale pamatuji na tábor ve Strašíně – téma Slované. Přijel tam Televizní klub neslyšících, mně bylo 6 let a byl to můj první televizní výstup a největší zážitek. Pamatuji si, jak jsme tam vyráběli různé šperky z kovových drátků, kůží, cokoliv. Společnými silami jsme nakonec vytvořili velký obraz, na kterém byl strom, myslím, že pomocí vlny. Pro mě to byl jakýsi oltář. Z dalšího tábora si pamatuji výrobu loutek, to byl pro mě zážitek. Jo! Nemůžu zapomenout na vyvolávání duchů!! Vzpomínám si, že ve Strašíně měli výbornou domácí marmeládu ze špendlíků.

 

Pavlína Spilková

Pamatuji si totéž co Veronika… vzpomínám na tábor z Řecka, jak jsme vylévali sádru do písku a navštívili pevnost, kde jsme se museli obléknout do županu, který mi byl dlouhý a pořád jsem na něj šlapala.

Lucie Sedláčková Půlpánová

Já si také pamatuji vyvolávání duchů. A stříhání mých vlasů. Silný zážitek jsem měla s loutkami, pak samotné natáčení: viděla jsem na vlastní oči, jak se dělá opravdová práce, a to od rána do večera a celý víkend. Jak Markéta ukazovala ráno pak odpoledne a bylo pak jiné světlo díky pohybu slunce, to byl zážitek. Východ i západ – jiná barva na obličeji. Slované, pravěk a Řekové – to se nám dostalo dovnitř jako zážitková metoda. Pamatuji si na krásný moment, kdy jsme se v podvečer vydali na večerní letní procházku po městečku Leptokaria v Řecku. Na sobě jsem měla šedé kalhoty jemně kostkované a růžovou mikinu, byla jsem opálená. Večer bylo krásné teplo, vzduch byl cítit po moři a já byla jako opravdu dospělá dívka. Pamatuji si, jak jsme dělali keramiku pro Betlém, a já modelovala stařenu. Oči byly moc velké a bylo na nich moc barvy. Věra mě utěšovala, že má sluneční brýle. Díky že jsem zažila keramiku. Dnes posílám dceru také na keramiku a vím, jak příjemné je krájet hlínu. A Joly se moc líbí. Samozřejmě k tomu kecání a kecání a kecání při cestě na kroužek a zpět, tábory, smích… Tím jsme trošku zlobili paní Macháčkovou…

 

Šárka Rýglová (Suchardová)

Na kroužek paní Věry Macháčkové jsem chodila od 10 let asi dva roky. Byla jsem mezi jejími prvními žáky. Dodnes na vše ráda moc vzpomínám; na pestrý program, pokaždé jsme malovali, modelovali, ryli něco jiného. Později jsem chodila do lidové školy umění, ale nebylo to vůbec ono. S kroužkem se nedalo srovnávat. Také její tematicky zaměřené tábory se mi moc líbily. Na táboře jsem byla dvakrát – Pravěk a Egypt. Potěšilo mě, když jsem opět viděla po delší době Věru. Stále vypadá dobře a věřím, že tak tomu bude i nadále.

 

Michal Štěpánek

Pamatuji si, jak jsem byl na různých výtvarných táborech v Topolanech u Olomouce. Byly tam vždy zajímavá témata jako třeba indiánská kultura, kdy se vytvářely týpí či vlastnoručně vyrobené mokasíny z kůže, typická indiánská zoomorfí váza/džbán z keramiky nebo malované hedvábí v podobě větrné ryby či keramických draků a nádob na téma asijské kultury ve KVAKu v Koněšín. Byla spousta zajímavých zážitků a různé techniky malování a tvoření z keramiky a mnoho dalšího. O jednom z výtvarných táborů vyšel i poutavý článek v GONGu či v UNII, ve kterém bylo téma o mytologii/pověstech.

 Klára Budilová (Miláčková)

Věrka Macháčková a MODKRES jsou jedno a to samé. Je to legenda, která v mnohých dětech vyvolala zájem o výtvarničinu, keramiku, ruční dělbu, kulturu, historii. Svým způsobem je vzpomínka v mé paměti stále živá. Její výuka byla podána formou „učení hrou“, což bylo něco jiného než ve škole! Jaké mám vzpomínky? Mám jednu přímo extra, je z víkendového tábora ve Strašíně (už ten název evokuje) a vyvolávali jsme ducha v čase, kdy jsme měli spát. A náhle nám ze stolu odletěl talíř, otevřely se dveře a my se vystrašené rozprchly do svých postelí. Hned potom jsme pochopili, že ne duch, ale Věrka vstoupila do pokoje a zlobila se, že nespíme. Úžasné byly pobyty u moře v Řecku, kde jsme byli jako Egypťané a Řekové. Díky tomu jsem se začala zajímat více o historii.

 

Text: Ivana Hay (Tetauerová)

Foto: archív počítačového klubu Zelený pták, Tereza Budilová, iva.hay@hotmail.com

Komentujte