Hučí, bzučí, zvoní, píská nebo duní vám v uchu? Pak máte ušní šelest neboli tinnitus. Jde o civilizační problém, který trápí moderní společnost.
Uvádí se, že tinnitus je dnes jedním z nejčastějších problémů, s nímž navštěvují pacienti otorinolaryngologická pracoviště. Přesto je jeho léčba značně individuální, a proto se vyplatí konzultovat vaše zdravotní problémy nejen s odborníky, ale i s ostatním tinnitáři. Na této webové stránce si můžete přečíst o tom, jaké možnosti léčby tinnitu existují a dole v políčku komentáře případně připojit svůj příspěvek - dotaz, či osobní zkušenost. Chcete-li si s ostatními promluvit tváří v tvář, přijďte mezi nás na setkání šelestářů. Aktuální termíny sledujte na této stránce.

Setkání 10. června
Vážení přátelé,
srdečně vás zvu na další z pravidelných setkání šelestářů, které proběhne tento čtvrtek 10. 6. od 16. hodin jako vždy v Posluchárně ORL v areálu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 2, ulice U nemocnice 2.
Tentokrát nemáme přednášejícího, ale měl by mezi nás dorazit pan Čestmír Novák, šelestář, který nám řekne něco o své zkušenosti s domácí léčbou monochromatickým světlem, kterou úspěšně absolvoval podle metody německých lékařů. Komunikoval s MUDr. Procházkou z Prahy-Jarova a přinese nám ukázat malý laser pro domácí použití. Oba jen doufáme, že to stihne. Dále si doporučíme další pracoviště pro komplexní léčbu tinnitu a vybereme i něco z prezentace MUDr. Čechové o léčbě tinnitu a doporučených pravidel pro žití s tinnitem. Přinesu vám i dva zahraniční časopisy o tinnitu, kdyby někdo měl zájem odebírat odbornou literaturu.

Těšíme se na vás.
Lucie Křesťanová
šéfredaktorka Gongu a koordinatorka klubu šelestářů
Rozhovor s MUDr. Jitkou Vydrovou

Tinnitus aneb Ďábel hovoří

Pískání, hučení, dunění, zvonění, tepání, klapání v uchu či v hlavě – všechny tyto zvuky mohou provázet onemocnění zvané ušní šelest. Někteří lidé s ním žijí mnoho let, zvyknou si na něj a nevnímají jej, pro jiné je nepřítelem, noční můrou, hlasem ďábla, kterého nemohou vyhnat z vlastní hlavy. Tinnitus se dnes již řadí mezi civilizační choroby a je jedním z nejčastějších symptomů, kvůli nimž pacienti navštěvují ORL specialisty. Jedním z nich je i primářka Hlasového a sluchového centra Praha MUDr. Jitka Vydrová, která se šelestářům věnuje už 20 let a před 10 lety vypracovala univerzální postup léčby tinnitu. Navštívila jsem ji v příjemných prostorách centra ve Španělské ulici v Praze a povídali jsme si o tom, jak úspěšně bojovat s tinnitem.

Paní primářko, řada šelestářů se setkala s tím, že jim lékař zcela natvrdo a bez příkras oznámil, že s jejich ušním šelestem se nedá nic dělat, že si prostě na něj musejí zvyknout. Je to podle vás správný přístup?
Nemám ráda, když lékaři říkají, že se s tinnitem nedá nic dělat. Není to totiž pravda. Není fér sdělit pacientovi bez řádného vyšetření, že se s jeho nemocí nedá nic dělat. Tinnitus má řadu možných příčin. Některé lze odstranit, jiné nikoliv. Proto je důležité pacienta řádně vyšetřit a příčinu zjistit. Pacient má být řádně informován, jaké poruchy zdraví vyvolávají hučení v uších. Zároveň má být informován o tom, že některé příčiny tinnitu lze odstranit a jiné nikoliv. Nemocní potom reagují úplně jinak. Všichni chtějí vědět, proč mají tinnitus a potom snesou i informaci, že některý typ tinnitu odstranit nelze.

Ale to je právě problém, ne? Tinnitus vzniká z různých příčin a od toho se potom odvíjí jeho léčba. Musí to být hodně individuální. Existuje vůbec nějaký univerzální postup vyšetření a léčby?
My univerzální postup používáme. Je to postup, který jsem vypracovala již před 10 lety. Tento algoritmus vyšetření je dán známými mechanismy, kvůli nimž tinnitus vzniká. První z příčin tinnitu je příčina ušní. Nález v zevním nebo středním uchu či převodní nebo nitroušní nedoslýchavost. Každý pacient, který přijde s příznaky hučení v uchu, musí absolvovat otoskopické vyšetření - prohlídku zevního zvukovodu a bubínku pomocí zvětšovací techniky. Viděla jsem pacienta, kterému hučelo v uchu, protože v něm měl mušku, která mu tam kdysi uvízla. Pobolívání ucha spojené s hučením může rovněž způsobit vlas, který leží na bubínku. Dále je potřeba provést kompletní audiometrické vyšetření, abychom zjistili, zda pacient netrpí poruchou sluchu, protože řada nitroušních nedoslýchavostí je provázena právě hučením v uchu.

Tak to je tedy jedna z příčin. A jaké jsou ty další?
Na druhém místě je tinnitus, který má původ vertebrogenní, to znamená, že jeho příčina spočívá v patologii krční páteře, především v blokovém postavení mezi 4. a 6. obratlem krčním. Tento typ tinnitu bývá jednostranný a lze ho odstranit metodami myoskeletární medicíny. S odstraněným blokovým postavením krční páteře odezní i hučení v uchu. Tinnitus však způsobují i závažnější onemocnění páteře, než je blokové postavení. Patří sem onemocnění vzniklá z opotřebení a chybného používání páteře, takzvané degenerativní změny páteře. Jejich odstranění je obtížné a často zcela nemožné. Nejrůznější výrůstky na páteři, snížení a chybné postavení meziobratlových plotének jsou těžké degenerativní změny, které jsou příčinou tinnitu. Ten je často oboustranný a trvalý. Přesto je třeba přesně diagnostikovat změny na páteři, upozornit postiženého na jejich závažnost a doporučit řádnou rehabilitaci a cvičení, aby se degenerativní změny neprohlubovaly. Další závažnou příčinou tinnitu jsou cévní změny. Je to ateroskleróza tepen, jejich zúžení a ztráta pružnosti. Nejzávažnější příčinou je však hypoplasie arterie vertebralis.

Co to je?
Arterie vertebralis je tepna, která prochází otvory krční páteře a zásobuje krví oblast spodiny lebeční a ucha. Ve studii, kterou jsme prováděli na našem pracovišti v roce 2004, jsme zjistili, že 20 procent nemocných s tinnitem trpí hypoplasií této cévy. Hypoplasie znamená, že céva je zúžená, její lumen (buněčná dutina) je užší než 2 mm. Zúžení cévy je buď vrozené, anebo může být získané v souvislosti s útiskem cévy chybným postavením krční páteře. V tomto případě je příčina kombinovaná. Na vině tinnitu je krční páteř, která působí zúžení cévy. Podívejte se na obrázek, na kterém je zřetelné, kudy vertebrální tepna probíhá.

(Paní doktorka mi ukázala obrázek, z něhož bylo zjevné, že krční obratle obemykají tepnu.)

Ano, vidím to. Vypadá to, jako kdyby se céva škrtila krčními obratli. Jak často se to u šelestářů vyskytuje?
Na základě sonografického vyšetření cév 231 pacientů jsme zjistili, že hypoplasie vertebrální tepny se u lidí s tinnitem vyskytuje třikrát až čtyřikrát častěji než u běžné populace. Je to častější příčina tinnitu než ateroskleróza.

Takže arteroskleróza je další z cévních příčin vzniku šelestu, ale nemá nic společného s poruchami páteře?
Ano, arteroskleróza je povšechné onemocnění cév lidského těla. Její podstatou je postupné zužování tepen a ztráta pružnosti jejich stěny. Stupeň aterosklerózy tepen každého člověka souvisí s genetickou dispozicí, s životním stylem, se způsobem stravování. Pacienti s tímto typem tinnitu mívají často závratě. Jak říkají starší lidé - mám motolici.

A co vysoký tlak? Ten bývá také přičinou vzniku tinnitu, že?
Ano, ten patří do kategorie tzv. interních příčin. Až polovině pacientů s náhle vzniklou hypertenzí (vysoký tlak) hučí v uchu. Takto vzniklý tinnitus se dá dobře léčit antihypertensivy - léky na snížení krevního tlaku. Ve výčtu příčin tinnitu nesmíme zapomenout na příčiny psychiatrické. Tinnitus provází některá vážná psychiatrická onemocnění. Vzácnou, ale důležitou příčinou tinnitu je nádor v oblasti mostomozečkového koutu - neurinom akustiku. Je to nezhoubný nádor, který vyrůstá z obalů sluchového nervu. Je sice nezhoubný, protože netvoří metastazy, svým umístěním v mozku je však nebezpečný. Působí jednostrannou poruchu sluchu a hučení na postižené straně. Tinnitus může být i nežádoucím příznakem užívání některých léků. Je to ale příznak nespecifický, to znamená, že se projeví jen u malého počtu lidí, kteří lék užívají a po vysazení léku spontánně mizí.

Jakých léků?
Vyjmenovávat je nechci, je to příznak vzácný. Vím, jak se lidé zaleknou takové neuvážené informace a často si plno příznaků vsugerují.

Paní primářko, takto vyjmenované a oddělené od sebe vypadají příčiny vzniku tinnitu jako poměrně snadno odhalitelné a definovatelné. Ale ono to vždy asi nebývá tak jednoznačné. Příčiny se jistě prolínají, že?
Samozřejmě. Víte, když vyšetřuji 60letého člověka, tak ani není možné, aby neměl degenerativní změny na páteři nebo cévní anomálii, obvykle mu už začíná i nitroušní nedoslýchavost, takzvaná “presbyakuse”. To je snížení sluchu způsobené věkem, které má od určitého věku každý člověk. Přesto je často zřejmé, které poškození je nejzávažnější příčinou tinnitu.

A které z vyjmenovaných druhů tinnitu se dají ovlivnit?
Jak jsem už řekla, ovlivnit se dá tinnitus vzniklý z interních příčin, tedy například z důvodů vysokého krevního tlaku, který umíme léčit. Rutinní je tedy každému pacientovi s tinnitem změřit tlak. Někdy je vhodné provést 24hodinouvou monitoraci tlaku, aby se odhalily výkyvy tlaku během dne a noci. Dále můžeme ovlivnit tinnitus vzniklý z některých vertebrogenních příčin, například pokud je páteř v blokovém postavení. Má-li již pacient degenerativní změny na páteři těžkého stupně, pak se dá takový stav ovlivnit jen velmi málo. Někdy se dají zmírnit i šelesty způsobené cévními změnami. Léky na snížení viskozity krve, mohou tinnitus umírnit.

Paní doktorko, s jakými příčinami vzniku tinnitu se setkáváte nejčastěji?
Moje zkušenost je taková, že 90 procent lidí trpících  tinnitem má těžké degenerativní změny na páteři. Všechny nemocné s tinnitem vyšetřujeme standardním způsobem. Provádíme vyšetření sluchu, rtg vyšetření krční páteře, neurologické vyšetření a eventuální manipulaci páteře k odstranění funkčních poruch na páteři. Náš internista provede interní vyšetření a vyloučí hypertenzi. Na ultrazvuku vyšetřujeme nemocným stav jejich krčních cév. Zjistíme stupeň aterosklerózy a stav vertebrální tepny. Ve speciálních případech, zejména u jednostranných sluchových vad, posíláme nemocné na nukleární magnetickou rezonanci mozku, abychom vyloučili nádor - neurinom akustiku. Když projde nemocný těmito vyšetřeními, zhodnotíme jejich výsledky a pacientovi vysvětlíme, jaká je příčina či jaké jsou příčiny, je-li jich více. Máme zkušenost, že pokud tinnitus nelze odstranit, pacient tuto skutečnost přijme uklidněný a smířený, protože svému problému porozuměl, pochopil nejpravděpodobnější příčinu. Ví, že tinnitus není v podstatě nic vážného, že na tinnitus se neumírá a že ani není ohroženo jeho zdraví. Řada nemocných si uvědomí, že je dobré upravit svůj životní styl, aby degenerativní změny nejen na páteři nezhoršovali svými nevhodnými návyky. Dojde k jakémusi uklidnění a tinnitus pacient snáší bez zbytečné neurotizace. Často se uklidní a samotné uklidnění příznaky tinnitu zmírní. Nemáme mnoho léků na zmírnění tinnitu, nejúčinnější jsou léky obsahující betahistin. Obvykle po několika týdnech užívání tinnitus zklidní.

U těchto léků bychom se mohli zastavit. Jsou to léky, které se dávají všem šelestářům od začátku?
Ne, já je dávám až poté, co lidé projdou kolečkem vyšetření, které jsem popsala. Není smysluplné dávat léky pacientům, kteří maji blokové postavení krční páteře či vysoký tlak a potřebují léky zcela jiné. Až když zjistíme, že příčinu tinnitu nelze ovlivnit jednoduše, teprve pak ordinujeme betahistin, nejčastěji v udržovací dávce 2x16 miligramů. Nic lepšího nemáme.

Jak tyto léky fungují?
Samozřejmě, že nepůsobí jako antibiotika, které lidé dostanou na angínu a do druhého dne jim zaberou. Takto to nefunguje. Někteří lidé mají dokonce pocit, že brát betahistin nemá smysl a chtějí lék vysadit. Ale moje zkušenost je taková, že se pro lék vrátí, protože zjistí, že to bylo přeci jen o něco lepší s betahistinem než bez něho.

Je známý mechanismus, jak betahistin přesně funguje?
Betahistin zvyšuje průtok drobnými tepénkami vnitřního ucha. Zlepšuje tak výživu a zásobení kyslíkem smyslových buněk hlemýždě.

Takže nyní tady máme skrz naskrz vyšetřeného a uklidněného pacienta…
Ano, pacienta, který ví, že netrpí žádnou strašlivou nemocí, že má tinnitus, ale že s ním bude žít ještě dalších několik desítek let, takže bude dobré, když si na něj zvykne. My mu také vysvětlíme, že ještě samozřejmě existuje jedna metoda léčby. Ta se však v České republice prakticky nepoužívá, protože ji pojišťovny nehradí, a u nás stále není zvykem, aby si pacienti cokoli platili sami. (Mimochodem - nemyslím si, že je to správné.) Tou metodou je Tinnitus retraining therapy neboli TRT terapie. Je to celý systém terapie, která spočívá jednak v psychologickém řešení, jehož součástí je i to “kolečko” vyšetření, podobné, jaké děláme v našem centru. Pacient dostane noiser, což je malý přístrojek, který se vkládá do ucha jako sluchadlo. Lidé ho nosí řadu měsíců i let. Noiser je nastaven tak, aby produkoval zvuk, který svoji intenzitou překrývá vlastní tinnitus nemocného. Po čase se noiser z ucha vyjme a v ideálním případě již pacient svůj vlastní tinnitus neslyší.

Paní doktorko, mohou šelestářům pomoci také antidepresiva?
Ano, jistě. Depresi často provází tinnitus a naopak tinnitus často depresi vyvolává. Antidepresiva udržují hladinu serotoninu v mozku. Serotonin je chemikálie (neurotransmiter), která je produkována v mozku a zodpovědná za dobrou náladu. Nedostatek serotoninu vede k depresi. Antidepresiva zlepší náladu nemocných. Dá se říci, že jejich funkce v případě tinnitu je asi taková, že si pacient s tinnitem může říci: „Ďábel na mě stále hovoří, ale mně už to nevadí.“

To je hezky řečeno… Hodně lidí v začátku po antidepresivech sáhne, protože třeba nemohou spát, jsou úzkostní apod. Další věc, kterou často šelestáři na začátku léčby absolvují, jsou infuze. Co si o nich myslíte?
Infuzní terapie tinnitu má své místo v případech, kdy je jasné, že tinnitus je cévního původu. Do infuzí dáváme látky, kterým říkáme vazoaktivní, to znamená, že roztahují cévy. Existuje skupina pacientů, kterým tyto infuze pomohou. Je ale jasné, že má-li pacient blok na krční páteři, tak je nesmyslné dávat mu vazoaktivní infuze. Kromě vazoaktivních látek se mohou používat infuze s nootropními látkami, které zlepšují výživu nervových buněk.

Paní doktorko, řekněte mi ještě na závěr jednu věc. Takováto komplexní péče se nemůže obejít bez spolupráce různých specialistů. S jakými odbornými lékaři se pacienti setkají ve vašem centru?
Kromě ORL specialistů zde máme internistku, neurologa, fyzioterapeuty a spolupracujeme s psychiatrem.

Jak často k vám pacienti docházejí?
Po úvodním kole vyšetření docházejí jednou za tři měsíce až jednou za půl roku. Pokud mají současně poruchu sluchu, docházejí častěji.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho spokojených, či alespoň se šelesty smířených pacientů.




Setkání šelestářů v roce 2010

Časopis sluchově postižených GONG zajišťuje pravidelné setkání šelestářů. Slouží pro výměnu zkušeností občanů s ušním šelestem (tinnitem) a návštěvu hostů z řad soukromých zdravotnických zařízení nebo firem či odborných lékařů z oboru ORL, psychologie či psychiatrie, kteří se tinnitem dlouhodobě zabývají. Rádi u nás přivítáme i specialisty z oblasti alternativní medicíny. Setkání probíhají v Posluchárně oddělení ORL Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 2, ulice U nemocnice 2.
     Termíny přednášek: 11. února 2010, 8. dubna 2010, 10. června 2010, 9. září 2010 a 11. listopadu 2010. Začátek v 16 hodin.
     Přijďte mezi nás! Dozvíte se něco nového a také zjistíte, že se svým problémem nejste sami. Kontakt a podrobnější informace: redakce.gong@volny.cz.
Tinnitus a partnerské vztahy (1.část)

Ušní šelest a partnerský vztah se vzájemně ovlivňují. Na jedné straně je tinnitus u jednoho z partnerů zátěžovou situací pro vztah, na druhé straně je vyrovnaný a spokojený partnerský vztah hodnotou, která člověku pomáhá se s šelestem vyrovnat. Tinnitus by tedy měl být zkouškou, která partnerský vztah posílí, ne naopak. Podle amerického psychiatra a psychologa Daniela J. Siegela zdravotní stav i duševní pohoda závisí na kvalitě mezilidských vztahů. Kvalitní partnerský vztah podporuje naši emoční dlouhověkost a přispívá k tělesné i duševní pohodě, energii a výkonnosti. Pokud tedy někdo prožívá tinnitus špatně, negativně to ovlivňuje jeho celkové fungování i sociální vztahy.

Je věnováno více pozornosti tinnitu, nebo partnerovi?
Mezilidská komunikace značně určuje kvalitu sociálních vztahů. Lidé se sluchovým postižením si to uvědomují téměř neustále. Snad dennodenně musejí překonávat komunikační bariéry ve slyšícím prostředí. Nemálo lidí s tinnitem mívá i potíže se sluchem. Ke komunikačním problémům však může vést i samotný ušní šelest. Při chronickém tinnitu totiž může být komunikace s partnery téměř ochromena tím, že člověk je zcela zahlcený vnitřním dialogem, neustále se zabývá vlastní osobou, hloubáním a obavami, je naplněn strachem a většinou celkově spíše negativně orientován. Pozitivní aspekty partnerství tak nejsou téměř vůbec vnímány. Při dialogu bývají často nevědomě zaměňovány věcná a emocionální úroveň. Na emocionální otázky se odpovídá věcnými argumenty a naopak. Zjednodušeně řečeno je při komunikaci těžké se vcítit do druhého. Jeho sdělení vnímáme podle našich vlastních zkušeností, pocitů a momentální nálady. Podle toho také odpovídáme. Pak není divu, že si při komunikaci nemůžeme porozumět (každý se „pohybujeme někde jinde“) a náš pocit neporozumění a nepochopení se jen zvětšuje.

Jeden muž trpící šelestem popsal svou zkušenost takto:
Když chci své ženě v klidu vysvětlit momentální problém s tinnitem, pokládá mi protiotázky: Co teď s tebou dělá tinnitus? Jaké strachy u tebe dnes vyvolává? Proč se v poslední době stále více stahuješ do sebe? Proč hned reaguješ tak dotčeně nebo dokonce uraženě?
Do těchto rozhovorů jsem se na začátku své „tinnitové kariéry“ vůbec nechtěl pouštět, protože to bylo u mě spojeno s obavami a protože mluvit o tom by mě možná konfrontovalo s pocity, které jsem si dlouho nechtěl připouštět. Tak jsem se před nimi stále schovával, abych se vyhnul nepříjemnostem. Ale moje partnerka se pak už vůbec necítila zapojena a mezi námi nebylo žádné vzájemné porozumění. To byl začátek začarovaného kruhu bez konce.
Jsou vůbec šelestáři – podle intenzity vnímání šelestu – schopni se emocionálně otevřít partnerovi a hovořit s ním o svém prožívání tinnitu? Říká se, že ucho je brána do duše a k pocitům. Když mi věčně píská v uchu, jaká je moje schopnost vnímání pocitů těch druhých? Můžu jim ještě vůbec správně naslouchat? Kde zůstává moje trpělivost a humor? A co když nedoslýchám a unikají mi vyšší tóny a zvukové vlny, které zprostředkovávají emoce? Zkusit si odpovědět na tyto otázky může být osvobozující pro duši a může změnit pohled člověka na sebe sama a své okolí. Možná dokonce dojde k rozhovoru mezi oběma partnery, ze kterého vyplyne, že tinnitem trpí i ten „zdravý“. Přesněji řečeno, že na něj doléhají následky negativního smýšlení partnera s šelestem, jeho depresivních nálad, pocitu nebýt na obtíž a možná i beznadějné perspektivy do budoucna. Z toho vyplývající stres v partnerství může redukovat komunikaci jen na dva základní pocity: útěk nebo útok. Z bludného kruhu je třeba najít cestu ven. Člověk se šelestem by se měl vydat na novou cestu poznávání vlastních pocitů. Právě zde je korekce ze strany partnera obzvlášť cenná. Jeho názor a vnímání celé situace nám může pomoci porozumět vlastním pocitům. Byť opustit vyježděné koleje vlastního vnímání a opětovné získání svobody není jednoduché. Vyžaduje to trpělivost a náročnou cestu sebepoznávání.
Šelest a vnímání
Tinnitus bývá především na začátku vnímán jako mnohem silnější, než ve skutečnosti je. Mnoha lidem se daří jen pomalu přesouvat svou pozornost na jiné a příjemnější věci, i když poměrně brzy rozpoznají momenty, ve kterých je tinnitus již tolik „nenervuje“. Naše negativní vzory vedou k tomu, že si ze sumy zkušeností vyfiltrujeme pouze to negativní. Negativní aspekty vnímáme nadměrně, což náš negativní postoj dále zesiluje. Lidé s pozitivním smýšlením přednostně vnímají to pozitivní, což je v jejich optimismu posílí.
A jak s tím zacházejí partneři nebo rodina, když jim dojde, že se v postoji a chování postiženého nic nemění, ačkoli se jejich nejbližší snaží? Cítí se pak partner vůbec ještě vnímán, natož respektován? Víme, že opustit své dlouholeté zvyky je hodně obtížné. Stojí však za to se o to aspoň pokusit a přemýšlet o svých pocitech. Svou schopnost vnímání a vcítění se nemůžeme procvičovat ani udržovat bez denního jednání s ostatními lidmi, především s těmi nejbližšími.

Tinnitus a emoce
Emocionální bolest z tinnitu se může postiženému dostat hluboko pod kůži, byť v jeho vědomém vnímání nemusí být téměř vůbec přítomna. Přesto může člověka nevědomě uvádět do izolace, dokonce do zjevné necitlivosti vůči bolesti druhých. Tinnitus je registrován nervovými buňkami, které se podle výzkumů mozku pohybují v oblasti ovlivňující naše životní pocity a emoční stav. Jde o oblast, která je zároveň emocionálním centrem empatie (vcítění se do pocitů druhého) a soucitu. Je zajímavé, že naši rodiče či prarodiče tinnitus téměř neznali. Přes strašné zážitky z válek, hlučných bojů, nekonečných nocí v bunkrech a sklepech, kdy bylo všude slyšet plno bomb. V dnešní době se pokoušíme potlačovat emoce. Bolest a utrpení jsou permanentní součástí naší kultury, přesto se snažíme přesunout je do určitých mezí. Smutek a přemýšlivost, konfrontace s nemocí, zranitelností i smrtí jsou však přirozené součásti života. Neměly by být odmítány ve stálé honbě za úspěchem, ziskem a sebepotvrzením.
Tinnitus je jevem, který se týká našeho vnitřního prožívání. Když se nevydáme do svého nitra hledat jeho nemateriální příčiny, budeme nadále sami sobě, partnerovi a rodině ztěžovat život. Proměna není žádný lehký proces. Může však být také ulehčením a osvobozením. Třeba se vám podaří ve vašem vnitřním dítěti opět probudit k životu spontánnost, kreativitu a schopnost umět se radovat se i z maličkostí.

Co tedy dělat?
Začněme mluvit s partnerem o svých pocitech. Nebojme se mu říci, jak se cítíme a jak nás může podpořit, co bychom od něj potřebovali. Každému vyhovuje něco jiného; někdo se potřebuje vypovídat, pro jiného to může být nepříjemné. Partner by to měl respektovat a k ničemu nás nenutit. Nezapomínejme také, že náš partner na vlastní kůži tinnitus nezažil, a proto si neumí představit, jak se cítíme a co prožíváme… Není dobré potlačovat své pocity. Pokud se někomu svěříme se svým trápením, většinou se nám uleví. Jak jsme se již zmínili, tinnitus či jakýkoliv jiný zdravotní problém může být pro vztah náročnou zkouškou. Ale životní partner je mnohdy náš nejbližší člověk, který by měl mít naši důvěru, abychom se o něj mohli opřít v obtížných situacích. Proto je důležité vztah stále udržovat, pracovat na něm. Zkusme se na něj soustředit, pomůže nám to, abychom se tolik nezaobírali vlastním šelestem.
-kk-

Tinnitus a partnerské vztahy
(2. část)

V minulém Gongu jsme se věnovali tématu Tinnitus a partnerské vztahy. Je zřejmé, že tinnitus jednoho z partnerů působí na vzájemný vztah a téměř vždy ho ovlivňuje negativně. Může však být také zkouškou, která partnerský vztah posílí. Člověk, kterého trápí tinnitus, se často uzavírá do sebe a utápí se v pocitu, že nikdo nechápe jeho utrpení. Ani jeho životní partner, který by mu měl být v nelehkých situacích oporou, pro něj nemá pochopení a vzájemně se odcizují. Jak to vidí ti, o kterých je tu řeč, tedy partneři lidí s tinnitem? O tom jsem si povídala přes e-mail s ženou, která si nepřála zveřejnit své jméno. Rozhovor jsem doplnila o zkušenosti dvou jiných lidí (z německého časopisu Tinnitus-Forum). Celkem si tedy můžete přečíst výpovědi tří různých lidí, které spojuje jen to, že mají „doma“ tinnitus. Jejich zkušenosti si jsou v mnohém podobné.

1. Snad nejtěžší je to, že o svých potížích nemluví.
(rozhovor s partnerkou šelestáře)

Jak dlouho má partner tinnitus?
Podle vyprávění má můj partner tinnitus prakticky od dětství. Zřejmě v souvislosti s předčasným porodem. Nikdy se nezjistilo, jestli je to vrozená vada nebo po častých středoušních zánětech. Sluchová vada byla u něj zjištěna až ve třech letech, protože se jeho řeč nevyvíjela adekvátně věku. Jedná se o těžkou nedoslýchavost.

Jak partnerovy potíže vnímáte vy?
Bohužel nepoznám, kdy je to horší a kdy lepší. Partner je introvert. O svých pocitech moc nemluví a já jsem si již zvykla na něj nenaléhat. Jen někdy mi popíše, co zrovna slyší. Bývá to většinou hučení a různé melodie, například šumění vody.

Pomáháte partnerovi nějak v jeho trápení s tinnitem?
Těžko mohu pomáhat, když o svých pocitech nemluví.

Jak se svým tinnitem zachází partner? Léčí se a pomáhá mu to?
Chodí pravidelně na kontroly. Dostává léky na prokrvení cév, někdy i injekčně vitamín B 12. Posledně, co vím, bral výtažky z Gingo bilboa. Lék si hradil z částí sám, byl na předpis. Partner odmítá jít do nemocnice na tzv. kapačky, neboť má pocit, že mu nepomáhají. Ale před léty po komplikované chřipce na kapačky šel, aby se mu sluch razantně nesnížil. S přibývajícím věkem se mu totiž stále snižuje a každá nemoc to umocňuje. Naštěstí nebývá nemocný často. Pomáhá mu sauna a sport – cykloturistika, turistika.

Já taky mívám tinnitus párkrát do roka. A to v souvislosti s tím, že pracuji se skloněnou hlavou, takže u mě je to od krční páteře. Pak stačí udělat pár správných uvolňovacích cviků, protáhnout se. Také mi pomáhá se dobře vyspat.

Ovlivňuje tinnitus nějak váš vztah?
V jisté době, když jeho lékařka zkoušela nový lék, tak to náš vztah dost ovlivnilo. Po jistém léku, jehož název si nepamatuji, se změnilo chování partnera. Byl vzteklý, nedůtklivý a svým způsobem i verbálně agresivní. Nějaký čas mi trvalo, než mi došlo, že to může být lékem. Všimla jsem si totiž, že je i velice bledý a unavenější. Bohužel partner si nechtěl připustit, že to může být lékem. Až jsem mu jednou naznačila, že si o jeho chování promluvím s jeho lékařkou, pak za ní teprve šel. Výsledkem bylo vynechání konkrétního léku. Krize potom pominula. Od té doby jsem vždy, když dostane nový lék, dost ostražitá. Je to už tak dvacet let, od té doby se to zatím neopakovalo. Byla jsem rozhodnuta splnit to, co jsem partnerovi naznačila. On to věděl a dával si na to pozor.

Co je pro Vás jako partnerku v souvislosti s tinnitem partnera nejtěžší?
Snad nejtěžší je to, že o svých potížích nemluví. Vinu bych dávala i jeho otci. Ošklivě ho v mládí obvinil, že si potíže se sluchem a tinnitem vymýšlí. Svým způsobem ho zesměšnil.

Řešili jste nějakou krizi v souvislosti s tinnitem?
Malé krize bývají docela často. Když má partner svůj den, tak je nevrlý. Obviňuje mě, že dělám nějaký hluk. Ačkoliv jsem úplně zticha, třeba sedím v křesle a čtu si nebo se jen koukám na televizi. Prostě je doma víceméně ticho. Pak stačí ho upozornit, aby si šel odpočinout, nebo spát. Na začátku našeho vztahu kvůli tomu vznikaly i hádky. Ty trvaly do té doby, než jsem přišla na to, z čeho jeho výbuchy a obviňování pramení. Myslím si, že si to tehdy ani neuvědomoval. Bylo potřeba mu dokázat, že kolem něj je opravdu ticho a ty zvuky, které popisuje, vůbec neexistují. Časem se partner naučil dívat se kolem sebe, aby poznal, jestli určité zvuky opravdu existují nebo je má jen v uších.

Máte nějaké rady nebo doporučení pro partnery šelestářů? Co se třeba vám osobně osvědčilo?
Doporučuji postiženému o svých pocitech mluvit. Jenže tam je otázka, jestli ho lidé nebudou mít za podivína. Je to velice citlivé téma. S tinnitem by každopádně měla být seznámena jeho nejbližší rodina, aby neměl pocit, že mu nikdo nevěří, když o svém tinnitu mluví. Rodina by měla umět poznat situace, kdy se prožívání tinnitu zhoršuje. Je dobré mít vysledováno, jak se těmto situacím lze vyhnout. Spolupráci s audiologem a psychologem, který je seznámen s problematikou tinnitu, bych jedině doporučila. Občas o tinnitu přemýšlím a napadají mě k tomu další otázky. Například tinnitus u dětí. Jestli jsou děti neklidné, ufňukané a mají i nějakou tu sluchovou vadu, mělo by se uvažovat i o možnosti, že tam může být i tinnitus. Jenže je asi těžké to poznat, protože menší sluchově postižené dítě se ještě neumí vyjádřit. A pokud vím, tinnitus nelze zachytit jinak než o něm mluvit. Tady se nabízí také otázka, jestli někteří lidé s tinnitem nekončí v péči lékařů s nálepkou schizofrenie. Třeba z toho důvodu, že zvuky kolem jsou pestré… Můj partner měl kolikrát pocit, že na něj někdo za zády mluví, nebo že na něj někdo houkl, a podobně. Slabé nátury, které toho o tinnitu moc neví, to může docela vyděsit a zamávat s jejich duševním zdravím.

2. Potřebuji, abychom spolu mohli komunikovat.
(výpověď Edity B., partnerky šelestáře)

Tinnitus bývá popisován jako neustálý tón v uchu. Říkám si, že je jako malý mužíček v uchu, který si takto nepříjemným způsobem říká o pozornost. Také bych ráda byla někdy malým mužíčkem v partnerově uchu, abych byla konečně jednou vyslyšena. Ne kvůli každodenním tématům ani ne kvůli zajímavým, ale neosobním společenským událostem. To, po čem já toužím, je blízkost a porozumění mezi dvěma lidmi. A právě tady často narážím na hluché uši. Tím nemám na mysli skutečnou nedoslýchavost svého partnera. Je to spíš takový odstup, ale možná i strach. Snad nemá strach ze mě? Nebo že by byl můj požadavek být vyslyšena moc vysoký? Říkám si a je mi to také naznačováno, že bych měla mít porozumění pro to, že muž má v hlavě úplně jiné věci než pocity, natož pak emoce. Jenže já nechci být vždycky jen ta chápající a plná porozumění. Já potřebuji, abychom spolu mohli komunikovat, aniž bych ho musela prosit o volný termín v jeho diáři.

Na druhé straně můžeme mlčení našeho partnera s tinnitem chápat jako sdělení: „Berte na mě ohled, snáším to těžce. Trpím, až bych mohl všechno rozmlátit. Nechoďte na mě s pocity, natožpak s emocemi. Nikdo se do mě nemůže v nejmenším vcítit, nevíte co to znamená mít tinnitus.“ Jenže odkud já to mám vědět, když se u nás doma více mlčí než mluví. Já jsem však bojovník v tom nejlepším slova smyslu. Nebojuji proto, abych porazila toho druhého. Bojuji pro naše partnerství, které je něčím ztížené. V našem případě stojí mezi námi tinnitus. Nebrala bych to jako zátěž za předpokladu, že bychom o tom spolu mluvili. Partnerství je proces, který se stále rozvíjí, je potřeba ho stále udržovat. A s tinnitem je to o dost těžší. Nebylo to vždy lehké a už vůbec ne s partnerem, který by to nejraději měl o hodně pohodlnější. Naše energie je však o vzájemném dávání a braní.
Láska je slovo, které stojí nad vším. Protože láska je porozumění. Muž a žena, kteří si vzájemně nerozumí, nemohou milovat. Kolik tinnitu však láska vůbec unese?

3. I moje partnerka trpí
(výpověď Toma K., šelestáře)

Mám tinnitus a hyperakuzi. Jen já sám můžu posoudit skutečnou míru svého utrpení. Proto mám snad nárok od svého okolí vyžadovat trochu ohleduplnosti. Proč? Spoustu věcí už nemůžu dělat jako dříve. Jsem fyzicky i psychicky labilnější, hůř se koncentruji a spím, některé zvuky již nesnesu a v práci musím dělat více přestávek, abych ji vůbec zvládl. Pak snad není divu, že se někdy stáhnu do sebe, už nechci chodit do hospody, do kina a na koncerty. Nemám zájem se setkávat se svým upovídaným a hlučným příbuzenstvem. Potřebuji čas pro sebe, abych mohl vypnout. Již nechci cestovat busem, vlakem a letadlem. Také už neudržuji stará přátelství. Mám strach a starosti, trápí mě různé otázky jako: Bude se můj tinnitus zhoršovat? Nezkolabuji? Nepřijdu o svou práci a tudíž i bydlení, majetek a sociální kontakty? Mám jít na rehabilitaci nebo do nemocnice? Mám dost peněz na další terapie a léky? Jak asi bude vypadat moje budoucnost s tinnitem?

Mám na krku dost problémů a potřebuji, aby mi někdo naslouchal. Naštěstí mám partnerku, která mě miluje. Na nějakou dobu jsem na to však zapomněl. Teď si uvědomuji, jak je pro mě důležité, že jsme na tinnitus dva. Nejen já trpím – má partnerka trpí také, i ona je zasažena mým tinnitem. Kdybych měl děti, zasáhl by můj tinnitus i je. Partnerka je mi velkou oporou, hodně mi pomáhá, sdílí mé starosti a když potřebuji, ochrání mě ve své náruči před celým světem. Až příliš často přijímám její podporu jako samozřejmost. Příliš málo se ptám sám sebe, co bych mohl udělat já pro ni. Nakolik ona trpí mým trápením? Jak dlouho může na svých zádech nosit mé břímě? Jak dlouho ještě tohle půjde dobře?

Posledních 22 let, tak dlouho jsme spolu, mě naučilo jedné věci: nejdůležitější v partnerském vztahu je, aby oba spolu hovořili. Není přitom podstatné, jestli mají nebo nemají tinnitus. Nejde o to, jaká mají trápení, problémy a starosti. Důležité je, že mluvení sbližuje a mlčení odděluje. Na zlepšování vzájemné komunikace musí pracovat oba.. Když musím už posté opakovat, že neslyším cvrčky, protože jejich cvrkot je na stejné frekvenci jako můj tinnitus, tak to řeknu holt posté. Ale nebudu říkat: „To už jsem ti říkal stokrát.“ Když potřebuji svůj klid, nestáhnu se beze slova do sebe, ale řeknu krátce: „Promiň, zrovna teď mi není dobře. Potřebuji pauzu.“ Když mám strach jít do postele, protože nemůžu usnout, řeknu to. Když mám obavy o naši finanční situaci, řeknu to. Jak máme očekávat porozumění, když sami nejsme svému okolí srozumitelní? Tinnitus mi sice ubral něco na poslechu zvuků a kvalitě života, ale neoloupil mě o schopnost komunikace s partnerkou.

Připravila Kristina Kratochvílová
V článku byly použity zkrácené verze výpovědí partnerů a lidí se šelesty, které byly publikovány v časopise Tinnitus-Forum 3 a 4/2008. Autorka pracuje v psychologické poradně FRPSP, Hábova 1571, Praha 5. E-mail.kontakt:psych.poradna.frpsp@seznam.cz.