Tinnitus a partnerské vztahy (2. část)

Autor: , vydáno 10/03/10 v 11:23

Tinnitus a partnerské vztahy (2. část)

V minulém Gongu jsme se věnovali tématu Tinnitus a partnerské vztahy. Je zřejmé, že tinnitus jednoho z partnerů působí na vzájemný vztah a téměř vždy ho ovlivňuje negativně. Může však být také zkouškou, která partnerský vztah posílí. Člověk, kterého trápí tinnitus, se často uzavírá do sebe a utápí se v pocitu, že nikdo nechápe jeho utrpení. Ani jeho životní partner, který by mu měl být v nelehkých situacích oporou, pro něj nemá pochopení a vzájemně se odcizují. Jak to vidí ti, o kterých je tu řeč, tedy partneři lidí s tinnitem? O tom jsem si povídala přes e-mail s ženou, která si nepřála zveřejnit své jméno. Rozhovor jsem doplnila o zkušenosti dvou jiných lidí (z německého časopisu Tinnitus-Forum). Celkem si tedy můžete přečíst výpovědi tří různých lidí, které spojuje jen to, že mají „doma“ tinnitus. Jejich zkušenosti si jsou v mnohém podobné.

1. Snad nejtěžší je to, že o svých potížích nemluví.

(rozhovor s partnerkou šelestáře)

Jak dlouho má partner tinnitus?
Podle vyprávění má můj partner tinnitus prakticky od dětství. Zřejmě v souvislosti s předčasným porodem. Nikdy se nezjistilo, jestli je to vrozená vada nebo po častých středoušních zánětech. Sluchová vada byla u něj zjištěna až ve třech letech, protože se jeho řeč nevyvíjela adekvátně věku. Jedná se o těžkou nedoslýchavost.

Jak partnerovy potíže vnímáte vy?
Bohužel nepoznám, kdy je to horší a kdy lepší. Partner je introvert. O svých pocitech moc nemluví a já jsem si již zvykla na něj nenaléhat. Jen někdy mi popíše, co zrovna slyší. Bývá to většinou hučení a různé melodie, například šumění vody.

Pomáháte partnerovi nějak v jeho trápení s tinnitem?
Těžko mohu pomáhat, když o svých pocitech nemluví.

Jak se svým tinnitem zachází partner? Léčí se a pomáhá mu to?
Chodí pravidelně na kontroly. Dostává léky na prokrvení cév, někdy i injekčně vitamín B 12. Posledně, co vím, bral výtažky z Gingo bilboa. Lék si hradil z částí sám, byl na předpis. Partner odmítá jít do nemocnice na tzv. kapačky, neboť má pocit, že mu nepomáhají. Ale před léty po komplikované chřipce na kapačky šel, aby se mu sluch razantně nesnížil. S přibývajícím věkem se mu totiž stále snižuje a každá nemoc to umocňuje. Naštěstí nebývá nemocný často. Pomáhá mu sauna a sport – cykloturistika, turistika.

Já taky mívám tinnitus párkrát do roka. A to v souvislosti s tím, že pracuji se skloněnou hlavou, takže u mě je to od krční páteře. Pak stačí udělat pár správných uvolňovacích cviků, protáhnout se. Také mi pomáhá se dobře vyspat.

Ovlivňuje tinnitus nějak váš vztah?
V jisté době, když jeho lékařka zkoušela nový lék, tak to náš vztah dost ovlivnilo. Po jistém léku, jehož název si nepamatuji, se změnilo chování partnera. Byl vzteklý, nedůtklivý a svým způsobem i verbálně agresivní. Nějaký čas mi trvalo, než mi došlo, že to může být lékem. Všimla jsem si totiž, že je i velice bledý a unavenější. Bohužel partner si nechtěl připustit, že to může být lékem. Až jsem mu jednou naznačila, že si o jeho chování promluvím s jeho lékařkou, pak za ní teprve šel. Výsledkem bylo vynechání konkrétního léku. Krize potom pominula. Od té doby jsem vždy, když dostane nový lék, dost ostražitá. Je to už tak dvacet let, od té doby se to zatím neopakovalo. Byla jsem rozhodnuta splnit to, co jsem partnerovi naznačila. On to věděl a dával si na to pozor.

Co je pro Vás jako partnerku v souvislosti s tinnitem partnera nejtěžší?
Snad nejtěžší je to, že o svých potížích nemluví. Vinu bych dávala i jeho otci. Ošklivě ho v mládí obvinil, že si potíže se sluchem a tinnitem vymýšlí. Svým způsobem ho zesměšnil.

Řešili jste nějakou krizi v souvislosti s tinnitem?
Malé krize bývají docela často. Když má partner svůj den, tak je nevrlý. Obviňuje mě, že dělám nějaký hluk. Ačkoliv jsem úplně zticha, třeba sedím v křesle a čtu si nebo se jen koukám na televizi. Prostě je doma víceméně ticho. Pak stačí ho upozornit, aby si šel odpočinout, nebo spát. Na začátku našeho vztahu kvůli tomu vznikaly i hádky. Ty trvaly do té doby, než jsem přišla na to, z čeho jeho výbuchy a obviňování pramení. Myslím si, že si to tehdy ani neuvědomoval. Bylo potřeba mu dokázat, že kolem něj je opravdu ticho a ty zvuky, které popisuje, vůbec neexistují. Časem se partner naučil dívat se kolem sebe, aby poznal, jestli určité zvuky opravdu existují nebo je má jen v uších.

Máte nějaké rady nebo doporučení pro partnery šelestářů? Co se třeba vám osobně osvědčilo?
Doporučuji postiženému o svých pocitech mluvit. Jenže tam je otázka, jestli ho lidé nebudou mít za podivína. Je to velice citlivé téma. S tinnitem by každopádně měla být seznámena jeho nejbližší rodina, aby neměl pocit, že mu nikdo nevěří, když o svém tinnitu mluví. Rodina by měla umět poznat situace, kdy se prožívání tinnitu zhoršuje. Je dobré mít vysledováno, jak se těmto situacím lze vyhnout. Spolupráci s audiologem a psychologem, který je seznámen s problematikou tinnitu, bych jedině doporučila. Občas o tinnitu přemýšlím a napadají mě k tomu další otázky. Například tinnitus u dětí. Jestli jsou děti neklidné, ufňukané a mají i nějakou tu sluchovou vadu, mělo by se uvažovat i o možnosti, že tam může být i tinnitus. Jenže je asi těžké to poznat, protože menší sluchově postižené dítě se ještě neumí vyjádřit. A pokud vím, tinnitus nelze zachytit jinak než o něm mluvit. Tady se nabízí také otázka, jestli někteří lidé s tinnitem nekončí v péči lékařů s nálepkou schizofrenie. Třeba z toho důvodu, že zvuky kolem jsou pestré… Můj partner měl kolikrát pocit, že na něj někdo za zády mluví, nebo že na něj někdo houkl, a podobně. Slabé nátury, které toho o tinnitu moc neví, to může docela vyděsit a zamávat s jejich duševním zdravím.

2. Potřebuji, abychom spolu mohli komunikovat.

(výpověď Edity B., partnerky šelestáře)

Tinnitus bývá popisován jako neustálý tón v uchu. Říkám si, že je jako malý mužíček v uchu, který si takto nepříjemným způsobem říká o pozornost. Také bych ráda byla někdy malým mužíčkem v partnerově uchu, abych byla konečně jednou vyslyšena. Ne kvůli každodenním tématům ani ne kvůli zajímavým, ale neosobním společenským událostem. To, po čem já toužím, je blízkost a porozumění mezi dvěma lidmi. A právě tady často narážím na hluché uši. Tím nemám na mysli skutečnou nedoslýchavost svého partnera. Je to spíš takový odstup, ale možná i strach. Snad nemá strach ze mě? Nebo že by byl můj požadavek být vyslyšena moc vysoký? Říkám si a je mi to také naznačováno, že bych měla mít porozumění pro to, že muž má v hlavě úplně jiné věci než pocity, natož pak emoce. Jenže já nechci být vždycky jen ta chápající a plná porozumění. Já potřebuji, abychom spolu mohli komunikovat, aniž bych ho musela prosit o volný termín v jeho diáři.

Na druhé straně můžeme mlčení našeho partnera s tinnitem chápat jako sdělení: „Berte na mě ohled, snáším to těžce. Trpím, až bych mohl všechno rozmlátit. Nechoďte na mě s pocity, natožpak s emocemi. Nikdo se do mě nemůže v nejmenším vcítit, nevíte co to znamená mít tinnitus.“ Jenže odkud já to mám vědět, když se u nás doma více mlčí než mluví. Já jsem však bojovník v tom nejlepším slova smyslu. Nebojuji proto, abych porazila toho druhého. Bojuji pro naše partnerství, které je něčím ztížené. V našem případě stojí mezi námi tinnitus. Nebrala bych to jako zátěž za předpokladu, že bychom o tom spolu mluvili. Partnerství je proces, který se stále rozvíjí, je potřeba ho stále udržovat. A s tinnitem je to o dost těžší. Nebylo to vždy lehké a už vůbec ne s partnerem, který by to nejraději měl o hodně pohodlnější. Naše energie je však o vzájemném dávání a braní.
Láska je slovo, které stojí nad vším. Protože láska je porozumění. Muž a žena, kteří si vzájemně nerozumí, nemohou milovat. Kolik tinnitu však láska vůbec unese?

3. I moje partnerka trpí

(výpověď Toma K., šelestáře)

Mám tinnitus a hyperakuzi. Jen já sám můžu posoudit skutečnou míru svého utrpení. Proto mám snad nárok od svého okolí vyžadovat trochu ohleduplnosti. Proč? Spoustu věcí už nemůžu dělat jako dříve. Jsem fyzicky i psychicky labilnější, hůř se koncentruji a spím, některé zvuky již nesnesu a v práci musím dělat více přestávek, abych ji vůbec zvládl. Pak snad není divu, že se někdy stáhnu do sebe, už nechci chodit do hospody, do kina a na koncerty. Nemám zájem se setkávat se svým upovídaným a hlučným příbuzenstvem. Potřebuji čas pro sebe, abych mohl vypnout. Již nechci cestovat busem, vlakem a letadlem. Také už neudržuji stará přátelství. Mám strach a starosti, trápí mě různé otázky jako: Bude se můj tinnitus zhoršovat? Nezkolabuji? Nepřijdu o svou práci a tudíž i bydlení, majetek a sociální kontakty? Mám jít na rehabilitaci nebo do nemocnice? Mám dost peněz na další terapie a léky? Jak asi bude vypadat moje budoucnost s tinnitem?

Mám na krku dost problémů a potřebuji, aby mi někdo naslouchal. Naštěstí mám partnerku, která mě miluje. Na nějakou dobu jsem na to však zapomněl. Teď si uvědomuji, jak je pro mě důležité, že jsme na tinnitus dva. Nejen já trpím – má partnerka trpí také, i ona je zasažena mým tinnitem. Kdybych měl děti, zasáhl by můj tinnitus i je. Partnerka je mi velkou oporou, hodně mi pomáhá, sdílí mé starosti a když potřebuji, ochrání mě ve své náruči před celým světem. Až příliš často přijímám její podporu jako samozřejmost. Příliš málo se ptám sám sebe, co bych mohl udělat já pro ni. Nakolik ona trpí mým trápením? Jak dlouho může na svých zádech nosit mé břímě? Jak dlouho ještě tohle půjde dobře?

Posledních 22 let, tak dlouho jsme spolu, mě naučilo jedné věci: nejdůležitější v partnerském vztahu je, aby oba spolu hovořili. Není přitom podstatné, jestli mají nebo nemají tinnitus. Nejde o to, jaká mají trápení, problémy a starosti. Důležité je, že mluvení sbližuje a mlčení odděluje. Na zlepšování vzájemné komunikace musí pracovat oba.. Když musím už posté opakovat, že neslyším cvrčky, protože jejich cvrkot je na stejné frekvenci jako můj tinnitus, tak to řeknu holt posté. Ale nebudu říkat: „To už jsem ti říkal stokrát.“ Když potřebuji svůj klid, nestáhnu se beze slova do sebe, ale řeknu krátce: „Promiň, zrovna teď mi není dobře. Potřebuji pauzu.“ Když mám strach jít do postele, protože nemůžu usnout, řeknu to. Když mám obavy o naši finanční situaci, řeknu to. Jak máme očekávat porozumění, když sami nejsme svému okolí srozumitelní? Tinnitus mi sice ubral něco na poslechu zvuků a kvalitě života, ale neoloupil mě o schopnost komunikace s partnerkou.

V článku byly použity zkrácené verze výpovědí partnerů a lidí se šelesty, které byly publikovány v časopise Tinnitus-Forum 3 a 4/2008. Autorka pracuje v psychologické poradně FRPSP, Hábova 1571, Praha 5. E-mailový kontakt: psych.poradna.frpsp@seznam.cz.

Jedna odpověď na “Tinnitus a partnerské vztahy (2. část)”

  1. Peter Studeník

    Bře 15th, 2017

    Dobrý den,
    taky jsem trpěl tinnitem a sám si prošel touto cestou plnou beznaděje a zoufalství. Nakonec jsem cestu k úplnému vyléčení našel a o mém vyléčení jsem napsal knihu. Taky jse připravil webové stránky, kde shrnuji základní doporučení. Více na http://www.beztinnitu.cz

Komentujte