Tinnitus a partnerské vztahy (1.část)

Autor: , vydáno 08/03/10 v 11:11

Tinnitus a partnerské vztahy (1.část)

Ušní šelest a partnerský vztah se vzájemně ovlivňují. Na jedné straně je tinnitus u jednoho z partnerů zátěžovou situací pro vztah, na druhé straně je vyrovnaný a spokojený partnerský vztah hodnotou, která člověku pomáhá se s šelestem vyrovnat. Tinnitus by tedy měl být zkouškou, která partnerský vztah posílí, ne naopak. Podle amerického psychiatra a psychologa Daniela J. Siegela zdravotní stav i duševní pohoda závisí na kvalitě mezilidských vztahů. Kvalitní partnerský vztah podporuje naši emoční dlouhověkost a přispívá k tělesné i duševní pohodě, energii a výkonnosti. Pokud tedy někdo prožívá tinnitus špatně, negativně to ovlivňuje jeho celkové fungování i sociální vztahy.

Je věnováno více pozornosti tinnitu, nebo partnerovi?

Mezilidská komunikace značně určuje kvalitu sociálních vztahů. Lidé se sluchovým postižením si to uvědomují téměř neustále. Snad dennodenně musejí překonávat komunikační bariéry ve slyšícím prostředí. Nemálo lidí s tinnitem mívá i potíže se sluchem. Ke komunikačním problémům však může vést i samotný ušní šelest. Při chronickém tinnitu totiž může být komunikace s partnery téměř ochromena tím, že člověk je zcela zahlcený vnitřním dialogem, neustále se zabývá vlastní osobou, hloubáním a obavami, je naplněn strachem a většinou celkově spíše negativně orientován. Pozitivní aspekty partnerství tak nejsou téměř vůbec vnímány. Při dialogu bývají často nevědomě zaměňovány věcná a emocionální úroveň. Na emocionální otázky se odpovídá věcnými argumenty a naopak. Zjednodušeně řečeno je při komunikaci těžké se vcítit do druhého. Jeho sdělení vnímáme podle našich vlastních zkušeností, pocitů a momentální nálady. Podle toho také odpovídáme. Pak není divu, že si při komunikaci nemůžeme porozumět (každý se „pohybujeme někde jinde“) a náš pocit neporozumění a nepochopení se jen zvětšuje.

Jeden muž trpící šelestem popsal svou zkušenost takto:

Když chci své ženě v klidu vysvětlit momentální problém s tinnitem, pokládá mi protiotázky: Co teď s tebou dělá tinnitus? Jaké strachy u tebe dnes vyvolává? Proč se v poslední době stále více stahuješ do sebe? Proč hned reaguješ tak dotčeně nebo dokonce uraženě?
Do těchto rozhovorů jsem se na začátku své „tinnitové kariéry“ vůbec nechtěl pouštět, protože to bylo u mě spojeno s obavami a protože mluvit o tom by mě možná konfrontovalo s pocity, které jsem si dlouho nechtěl připouštět. Tak jsem se před nimi stále schovával, abych se vyhnul nepříjemnostem. Ale moje partnerka se pak už vůbec necítila zapojena a mezi námi nebylo žádné vzájemné porozumění. To byl začátek začarovaného kruhu bez konce.

Jsou vůbec šelestáři – podle intenzity vnímání šelestu – schopni se emocionálně otevřít partnerovi a hovořit s ním o svém prožívání tinnitu? Říká se, že ucho je brána do duše a k pocitům. Když mi věčně píská v uchu, jaká je moje schopnost vnímání pocitů těch druhých? Můžu jim ještě vůbec správně naslouchat? Kde zůstává moje trpělivost a humor? A co když nedoslýchám a unikají mi vyšší tóny a zvukové vlny, které zprostředkovávají emoce? Zkusit si odpovědět na tyto otázky může být osvobozující pro duši a může změnit pohled člověka na sebe sama a své okolí. Možná dokonce dojde k rozhovoru mezi oběma partnery, ze kterého vyplyne, že tinnitem trpí i ten „zdravý“. Přesněji řečeno, že na něj doléhají následky negativního smýšlení partnera s šelestem, jeho depresivních nálad, pocitu nebýt na obtíž a možná i beznadějné perspektivy do budoucna. Z toho vyplývající stres v partnerství může redukovat komunikaci jen na dva základní pocity: útěk nebo útok. Z bludného kruhu je třeba najít cestu ven. Člověk se šelestem by se měl vydat na novou cestu poznávání vlastních pocitů. Právě zde je korekce ze strany partnera obzvlášť cenná. Jeho názor a vnímání celé situace nám může pomoci porozumět vlastním pocitům. Byť opustit vyježděné koleje vlastního vnímání a opětovné získání svobody není jednoduché. Vyžaduje to trpělivost a náročnou cestu sebepoznávání.

Šelest a vnímání

Tinnitus bývá především na začátku vnímán jako mnohem silnější, než ve skutečnosti je. Mnoha lidem se daří jen pomalu přesouvat svou pozornost na jiné a příjemnější věci, i když poměrně brzy rozpoznají momenty, ve kterých je tinnitus již tolik „nenervuje“. Naše negativní vzory vedou k tomu, že si ze sumy zkušeností vyfiltrujeme pouze to negativní. Negativní aspekty vnímáme nadměrně, což náš negativní postoj dále zesiluje. Lidé s pozitivním smýšlením přednostně vnímají to pozitivní, což je v jejich optimismu posílí.
A jak s tím zacházejí partneři nebo rodina, když jim dojde, že se v postoji a chování postiženého nic nemění, ačkoli se jejich nejbližší snaží? Cítí se pak partner vůbec ještě vnímán, natož respektován? Víme, že opustit své dlouholeté zvyky je hodně obtížné. Stojí však za to se o to aspoň pokusit a přemýšlet o svých pocitech. Svou schopnost vnímání a vcítění se nemůžeme procvičovat ani udržovat bez denního jednání s ostatními lidmi, především s těmi nejbližšími.

Tinnitus a emoce

Emocionální bolest z tinnitu se může postiženému dostat hluboko pod kůži, byť v jeho vědomém vnímání nemusí být téměř vůbec přítomna. Přesto může člověka nevědomě uvádět do izolace, dokonce do zjevné necitlivosti vůči bolesti druhých. Tinnitus je registrován nervovými buňkami, které se podle výzkumů mozku pohybují v oblasti ovlivňující naše životní pocity a emoční stav. Jde o oblast, která je zároveň emocionálním centrem empatie (vcítění se do pocitů druhého) a soucitu. Je zajímavé, že naši rodiče či prarodiče tinnitus téměř neznali. Přes strašné zážitky z válek, hlučných bojů, nekonečných nocí v bunkrech a sklepech, kdy bylo všude slyšet plno bomb. V dnešní době se pokoušíme potlačovat emoce. Bolest a utrpení jsou permanentní součástí naší kultury, přesto se snažíme přesunout je do určitých mezí. Smutek a přemýšlivost, konfrontace s nemocí, zranitelností i smrtí jsou však přirozené součásti života. Neměly by být odmítány ve stálé honbě za úspěchem, ziskem a sebepotvrzením.
Tinnitus je jevem, který se týká našeho vnitřního prožívání. Když se nevydáme do svého nitra hledat jeho nemateriální příčiny, budeme nadále sami sobě, partnerovi a rodině ztěžovat život. Proměna není žádný lehký proces. Může však být také ulehčením a osvobozením. Třeba se vám podaří ve vašem vnitřním dítěti opět probudit k životu spontánnost, kreativitu a schopnost umět se radovat se i z maličkostí.

Co tedy dělat?

Začněme mluvit s partnerem o svých pocitech. Nebojme se mu říci, jak se cítíme a jak nás může podpořit, co bychom od něj potřebovali. Každému vyhovuje něco jiného; někdo se potřebuje vypovídat, pro jiného to může být nepříjemné. Partner by to měl respektovat a k ničemu nás nenutit. Nezapomínejme také, že náš partner na vlastní kůži tinnitus nezažil, a proto si neumí představit, jak se cítíme a co prožíváme… Není dobré potlačovat své pocity. Pokud se někomu svěříme se svým trápením, většinou se nám uleví. Jak jsme se již zmínili, tinnitus či jakýkoliv jiný zdravotní problém může být pro vztah náročnou zkouškou. Ale životní partner je mnohdy náš nejbližší člověk, který by měl mít naši důvěru, abychom se o něj mohli opřít v obtížných situacích. Proto je důležité vztah stále udržovat, pracovat na něm. Zkusme se na něj soustředit, pomůže nám to, abychom se tolik nezaobírali vlastním šelestem.

Jedna odpověď na “Tinnitus a partnerské vztahy (1.část)”

  1. Peter Studeník

    Bře 15th, 2017

    Dobrý den,
    taky jsem trpěl tinnitem a sám si prošel touto cestou plnou beznaděje a zoufalství. Nakonec jsem cestu k úplnému vyléčení našel a o mém vyléčení jsem napsal knihu. Taky jse připravil webové stránky, kde shrnuji základní doporučení. Více na http://www.beztinnitu.cz

Komentujte