Nebezpečí jménem EKOV?

Autor: , vydáno 08/04/13 v 16:42

Zdá se, že v posledních měsících se v některých školách pro sluchově postižené šíří obavy z aktivit nedávno vzniklé expertní komise EKOV.

Pod touto zkratkou se skrývá Expertní komise pro otázky vzdělávání při ASNEP, o níž jsme informovali v minulém čísle Gongu (článek v češtině i v překladu do českého znakového jazyka je vyvěšen na webových stránkách ASNEP: http://www.asnep.cz/rubriky/komise/ekov/).

Co a proč je důvodem těchto obav? Co je vlastně cílem této komise? Nebo jinak: Jsou vůbec nějaké důvody, proč by se měly školy pro sluchově postižené EKOV obávat? Z reakcí, které členové expertní komise zaznamenali, se zdá, že společným jmenovatelem těchto obav je nedostatečná informovanost.

EKOV je laické sdružení, jehož členové ani netuší, jak to ve vzdělávání dětí, žáků a studentů se sluchovým postižením chodí
Expertní komise pro otázky vzdělávání má osm členů. Všichni se v této oblasti vzdělávání pohybují mnoho let, a to na úrovni předškolního, základního, středního i vysokého školství. Členové EKOV, kteří mají sami sluchové postižení, navíc tímto vzděláváním sami prošli, a tak jej poznali „na vlastní kůži“. Všichni členové EKOV jsou vysokoškolsky vzdělaní v oboru a většinou mají vazby i na zahraniční kolegy. Mezi členy je např. ředitelka jedné z našich největších škol pro sluchově postižené s více než 30letou praxí, z toho 16 let v pozici ředitelky, nebo  zástupce ředitelky jiné školy pro sluchově postižené. Podrobné profesní životopisy všech členů EKOV jsou dostupné na výše uvedených webových stránkách.
Ačkoli na jednotlivé otázky někdy mají členové EKOV různé názory, všechny kroky, které EKOV činí, jsou kroky společně prodiskutované.

EKOV chce všechny děti integrovat, bojuje za jejich integraci/inkluzi a zrušení škol pro sluchově postižené
Jako jeden ze svých základních cílů vnímá EKOV skutečně rovný přístup ke vzdělání pro všechny děti, žáky a studenty se sluchovým postižením. EKOV se nesnaží o zrušení škol pro sluchově postižené ani o omezení integrace/inkluze těchto dětí do „běžných škol“. EKOV se snaží o to, aby pro všechny děti, žáky a studenty se sluchovým postižením byly garantovány jasné podmínky, které budou zárukou toho, že budou vzdělávány rovnocenně jako děti bez sluchového postižení.
EKOV se chce zabývat otázkami, které zůstávaly dlouho neřešeny a o kterých je známo, že trápí také školy pro sluchově postižené. Například už v zákoně o znakové řeči z roku 1998 (a pak znovu v jeho novele z roku 2008) je uvedeno, že rodiče, u jejichž dítěte byla diagnostikována praktická nebo úplná hluchota nebo hluchoslepota, mají právo na bezplatnou výuku v kurzech komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob. Nikde už ale není stanoveno, v jakém rozsahu má být tato výuka poskytována, kdo ji má poskytovat, kdo ji má financovat, jaké úrovně dovedností mají rodiče v kurzech dosáhnout atd. To vše mělo být řečeno v prováděcím předpisu, který ale dosud nebyl vydán! Takových legislativních problémů je v našem vzdělávání dětí, žáků a studentů se sluchovým postižením mnohem více. K těm velmi palčivým patří dále např. nejasná situace ohledně tlumočení čeština – český znakový jazyk nebo komunikační kompetence pedagogů těchto dětí, žáků a studentů.
Dalším – tentokráte už ne legislativním – problémem je např. otázka učebnic pro žáky se sluchovým postižením (přesněji pro uživatele českého znakového jazyka). Jednak jich je málo, jednak – a to je mnohem závažnější – jejich kvalita je velmi diskutabilní. Jako kladnou lze hodnotit skutečnost, že vydávání učebnic dlouhodobě dotuje MŠMT ČR. Ovšem tyto učebnice jdou převážně cestou redukce (na úrovni náročnosti učiva, použitého jazyka aj.), a nikoli konstrukčních, metodologických či jazykových specifik vycházejících z toho, že jejich uživatelé neslyší, vnímají svět pouze vizuálně a jako první jazyk si osvojili český znakový jazyk.

EKOV chce, aby MŠMT ČR nařídilo všem školám pro sluchově postižené povinně vyučovat v českém znakovém jazyce
Český znakový jazyk ani žádný jiný znakový jazyk nemá psanou podobu. Navíc neslyšící lidé budou vždy ve společnosti menšinou, která musí umět komunikovat s většinou. Proto nikde na světě nemůže výuka neslyšících dětí a žáků (záměrně nyní nemluvíme o dětech a žácích nedoslýchavých a ohluchlých, protože těch se toto netýká) probíhat výlučně ve znakovém jazyce. Součástí všech vzdělávacích programů neslyšících dětí na celém světě je výuka většinového jazyka, u nás češtiny. Jednotlivé koncepce vzdělávání neslyšících dětí a žáků se liší „jen“ v tom, jakým způsobem a za jakým účelem většinový jazyk učí a jakou váhu přikládají tomu, aby jejich neslyšící absolventi uměli komunikovat mluvenou formou většinového jazyka, psanou formou většinového jazyka a dosáhli všeobecného plnohodnotného vzdělání.
EKOV se domnívá, že nikdo nemůže nařizovat škole, jakým způsobem má se svými žáky komunikovat. Zároveň je přesvědčena, že každá škola, která vzdělává žáka se sluchovým postižením, musí státu a zejména žáku samotnému a jeho rodičům garantovat, že se mu dostane stejného vzdělání jako ostatním žákům v ČR. Pokud se tomu vinou neplnohodnotné komunikace nebo nevhodně zvolených forem vzdělávání nestane, je to špatně a stát by měl zajistit rychlou nápravu.
S kvalitou poskytovaného vzdělávání úzce souvisí otázka plošného testování žáků 5. a 9. ročníků základních škol. Pokud žák základní školy nemá mentální postižení, nesmí u něj být redukováno „učivo“. Jestliže se tedy všichni žáci bez mentálního postižení mají v globálu učit to samé, měly by být stejné nebo podobné jejich vědomosti a dovednosti. Považujeme tedy za přirozené, že v plošném testování by měli být testováni i žáci se sluchovým postižením, stejně jako např. i žáci se zrakovým postižením atd. Každou školu by přece mělo zajímat, jakých výsledků její žáci dosahují, aby mohla popř. optimalizovat svoji práci, aby dosahované výsledky byly třeba ještě lepší. Je zřejmé, že testy pro nevidomé žáky nemohou mít podobu černého tisku na bílém papíře. Stejně tak testy pro žáky s různým stupněm sluchového postižení musejí být formálně (pozor, nemluvíme o redukci obsahu!) upraveny. Tak je tomu už několik let u tzv. státních maturit a není problém tento model převzít a příp. dále vylepšovat.

EKOV posílá do škol pro sluchové postižené neslyšící inspektory, aby kontrolovali, jak umějí pedagogové český znakový jazyk
EKOV iniciovala zapojení náležitě vzdělaných a erudovaných neslyšících osob, uživatelů českého znakového jazyka, do inspekční činnosti ve školách pro sluchově postižené. Při inspekci mají postavení tzv. osoby přizvané. Považujeme tento krok za logický. Předpokládáme, že pokud ve škole probíhá komunikace v českém znakovém jazyce, běžný inspektor vůbec nemůže posoudit, co se při vyučování ve třídě děje. Je to podobné, jako kdyby český inspektor, který neumí německy, prováděl inspekci ve škole v Rakousku. Domníváme se, že v takovém případě by tento český inspektor také nemohl kvalifikovaně posoudit práci školy a nutně by musel spolupracovat se svými rakouskými kolegy a tlumočníkem.

Však EKOV to školám pro sluchově postižené spočítá a udělají pořádek!

EKOV proti nikomu nebojuje. EKOV velmi stojí o spolupráci se všemi zainteresovanými stranami: rodiči; žáky; studenty; pedagogickou, akademickou i laickou veřejností; ministerstvem; zřizovateli…To hlavní, oč nám všem docela určitě jde, je zlepšení podmínek v oblasti vzdělávání dětí, žáků a studentů se sluchovým postižením, neustálé zvyšování jejich znalostí a dovedností atd. Prostor pro pozitivní posun je zde stále veliký.

Expertní komise pro otázky vzdělávání.

Komentujte