Názor proti názoru

Autor: , vydáno 20/09/10 v 13:54

Názor proti názoru

Na otázky „Co si myslíte o kochleární implantaci v dětském a dospělém věku? Vidíte v tom nějaký rozdíl?“ odpovídají dva neslyšící mladí lidé. Jeden je uživatelem kochleárního implantátu (KI) a druhý ne.

http://gong.cz/wp-content/uploads/videos/ki.flv

Zuzana Hájková (25 let):

Vím, že ještě nejsem matka, ani nejsem uživatelka kochleárního implantátu, ale stejně jsem proti kochleárnímu implantátu – co se týče dětí. Pokud se rozhodnou pro kochleární implantát ohluchlí nebo neslyšící lidé v dospělém věku, je to jejich volba. Proč jsem proti KI u dětí? Copak doktoři nebo slyšící rodiče, kterým se narodí neslyšící dítě, vědí, jaké je to neslyšet a jak vypadá život Neslyšících? Bohužel slyšících rodičů, kterým se narodí neslyšící dítě, je víc. Tak je jasné, že jdou v první řadě hned za lékařem a slyšící rodiče raději uvěří slyšícímu doktorovi, než aby uvěřili Neslyšícím, že se dá plnohodnotně žít ve světě Neslyšících. Neslyšící rodiče, kterým se narodí neslyšící dítě, se většinou pro kochleární implantát nerozhodnou, protože mají informace a nechtějí svému dítěti kochleární implantát dát. Ale ti druzí neslyšící rodiče, co chtějí dát svým dětem KI? Určitě se nechali ovlivnit, například slyšící společností (slyšícími prarodiči, lékaři…). Ale že by se sami rozhodli pro kochleární implantát, tomu nevěřím. Jsem proti kochleárnímu implantátu, protože znám pár lidí, co kochleární implantát nechtějí používat, protože jim nepomáhá, ale rodiče je do toho nutí. Pak jsou na tom ti uživatelé KI psychicky špatně. Je škoda, že tito lidé nechtějí ukázat světu, že nejsou s kochleárním implantátem spokojeni. Je jasné, že doktoři ukazují jen ty případy, které jsou úspěšné. A rodiče se také stydí za nezdar svých dětí, proto o tom nemluví. Také se mi nelíbí to, že někteří si myslí, že když člověk dostane kochleární implantát, tak se dostane někam „výš“, že se dostane na gymnázium, na vysokou školu. Přece to tak není. Člověk se tam dostane díky své vůli, díky sám sobě, své osobnosti, ne díky tomu, že lépe slyší. Vždyť znám hodně Neslyšících, kteří se dostali až na vysokou školu a úspěšně odpromovali. Opravdu je to díky vůli toho člověka.

Šimon Sedláček, 32 let:

Rozdíl vidím především v tom, že u malých dětí za ně o nasazení KI rozhodují rodiče – na ten se v tomto příspěvku zaměřím (další rozdíly jsou fyziologické). Dospělý člověk má pochopitelně tu výhodu, že o svém životě rozhoduje sám. To je také asi nejčastější argument odpůrců KI u malých dětí (nedávat dětem KI, počkat, až vyrostou, aby se samy mohly rozhodnout), kterému rozumím.

Já to vidím tak, že rodiče svými rozhodnutími utvářejí další život svých dětí v podstatě ve všech směrech – kam budou chodit do MŠ, kam do ZŠ, jaké jídlo jim budou dávat, jak je budou vychovávat, jaký program pro ně budou tvořit. To jsou věci, kterým se zodpovědný rodič nikdy nevyhne. A rozhodnutí o KI, kladné nebo záporné, vnímám jako součást celého toho procesu rozhodování o životě dětí. Beru to tak, že rodiče se vždy rozhodují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A ať si vyberou tu nebo onu cestu, ať si vyberou, že děti budou žít s KI, nebo naopak budou žít jako Neslyšící, podstatné pro mne je, aby potom na zvolené cestě dělali to nejlepší, co umějí.

5 odpovědí na “Názor proti názoru”

  1. Ellis

    Zář 22nd, 2010

    Názor pana Sedláčka je podstatně bližší životní realitě. Rodiče skutečně rozhodují o společenské a kvalitativní úrovni života svých dětí.
    A rozhodnutí o KI dětem v dospělosti život velmi usnadní – zejména už proto, že v dětském věku jsou děti nejvíc adaptabilní a plně se s KI podpoři rozvoj řeči!
    Škoda, že se pan Sedláček nevyjádřil – zda je sám spokojen s KI.

    S názorem sl. Hájkové nepolemizuji ale vím jaké je to neslyšet a jak vypadá život Neslyšících. A porovnávám se skutečným životem – jsme hodně ochuzeni, duševně omezení v mnoha směrech: jak všeobecného vzdělání, tak i společenského vychování. Prostě si žijeme v „naivním růžovém světě, jak jsme báječní“. Ano – pár jedinců má dík své pevné vůli a vytrvalosti VŠ. Ale co ti ostatní???

  2. Jeanie

    Zář 25th, 2010

    Každý má právo na svůj názor. Přečetla jsem si zde názory, každý máte svou pravdu. Četla jsem kdesi, že bylo a je nadále touhou a přáním mnoha lidí se sluchovým postižením slyšet, rozumět a mít lehčí snadnější život. Je zcela pochopitelné, že rodiče chtějí pro své děti jen to nejlepší. Také pro své sluchové postižené dítě shánějí potřebné informace týkající se sluchové vady, sluchadel nebo implantace KI a jejího používání atd. Radí se i s lékaři a odborníky.
    Znám případy dětí, kterým KI velmi pomohl, s velkou hrdostí ho používají a sluchadlo prý na další ucho odmítají. Rychle si na KI zvykají a už by nechtěli ani měnit. Je pravdou, že existují i případy, kdy se operace nepovede a KI nepomáhá, jak by mělo, ale těch případů je velmi málo. Znám člověka, kterému po operaci kmenového implantátu – ABI nepomohlo, svůj úděl však nese statečně, neupadl do deprese a je velmi aktivní v životě a překonává překážky, i s naší pomocí.
    Je známo, že se mozek od narození rozvíjí, získává podněty a KI umožńuje rozšiřování podnětů v mozku, rozvíjí řeč a sluchové vjemy. Od narození u dětí neslyšících není vytvořené příslušné centrum pro zpracování zvuků, proto se KI operuje co nejdříve, aby se toto centrum rozšířilo. Běžně používaná sluchadla však velkou ztrátu sluchu nedokáží kompenzovat, KI však ano.

    Vím ze své vlastní zkušenosti, co to je NESLYŠET, neboť jsem od narození těžce sluchově postižená. Moje operace KI byla úspěšná, pomohla mi z dlouhodobého světa ticha objevit netušený svět zvuků, které jsem se musela naučit vnímat, rozeznávat a používat. Zvýšilo mi to sebevědomí a umožnilo mi mimo jiné lepší komunikaci s lidmi. Jsem si vědoma výhod i nevýhod KI, přesto jsem operaci podstoupila a nelituji toho. Já osobně bych sluchově postiženému dítěti nebránila a umožnila operaci KI, rovněž pokud chce a lépe vnímá, aby používalo znakový jazyk i odezírání. Prostě nebráním všem dostupným prostředkům umožňujícím vzájemnou komunikaci a porozumění.

    Pokud jde třeba o studium atd., člověka nelze posuzovat podle toho, jestli slyší nebo neslyší, ale co je v něm, jakou má povahu, vlastnosti, vůli, píli, houževntost a myšlení).

    K přečtení doporučuji články i příspěvky lidí vyjadřujících osobní zkušenosti s KI.

    http://www.gong.cz/clanky.php?c=161

    http://suki.cz/index.php?body=art_detail.php&id=125

    a veškeré příspěvky různých témat o KI, o sluchadlech, Komunitě neslyšících atd.
    http://www.kochlear.unas.cz/forum/index.php

    Rozhovor s uživatelkou KI:
    http://info-zpravodaj.sweb.cz/interview.html

    různé odkazy o KI, sluchadlech a pomůckách na webu
    http://ruce.cz/neslysici/pomucky

    Vloženo: 25.9.2010

  3. M.Rytířová

    Říj 6th, 2010

    Jsem uživatelkou KI, jsem s tím spokojená.

    Snahu rodičů dát dítěti normální život mezi majoritní společnost plně chápu, ale uživatel KI je podle mě stále sluchově postižený. Dobře komunikuje a slyší jako nedoslýchavý. V hlučném prostředí, např. v ZŠ ve třídě, kde je každý zvuk slyšet a hlas učitelky, spolužáka se ztrácí je prakticky hluchý. Dítě musí být od spolužáků izolováno a ztrácí tím zážitky z dětství, které by mohlo mít se svými stejně postiženými vrstevníky. Z toho a mnoha dalších důvodů jsem pro KI, díky němuž má dítě možnost kontrolovat svoji řeč, ale patří do školy pro sluchově postižené. ZJ musí být stále mateřským jazykem pro rozvoj jeho osobnosti. Toho čeho se neslyšící bojí, je že slyšící budou odmítat identitu Neslyšících pro vlastní pohodlí. Co neslyšící žádají po slyšících je pouze respekt, trpělivost a pochopení pro to, kdo jsou. Oni je s Vámi mají mnohonásobně větší a to z neslyšících dělá mnohem lepší lidi.

  4. nedoslýchavý občan

    Říj 6th, 2010

    Se zájmem jsem si přečetl všechny dosud zveřejněné příspěvky na zajímavé téma KI. Sám KI nemám, uvažuji o něm v případě zhoršení svého sluchu, ale protože sám jsem těžce nedoslýchavý člověk, tak se cítím kompetentní k tomu, abych na některé příspěvky zareagoval.

    Především jsem se musel pousmát nad tím jak uvádíte, že ZJ má být prvním mateřským jazykem pro rozvoj sluchově postižených dětí s KI. Myslím si, že pokud sluchově postižené dítě se sluchadly či KI alespoň trochu slyší, tak podle mě je užívání ZJ naopak základním problémem brzdícím jeho rozvoj a negativně ovlivňujícím jeho budoucnost ve většinové slyšící společnosti. ZJ je možné se v pozdějším věku snadno doučit, ale řeč a používání správné gramatiky českého jazyka se rozvíjejí převážně jen ve vnímavém věku dítěte (0-6 let). Pokud se toto období vhodné pro rozvoj řeči vyplýtvá jen na učení se znakovému jazyku, není možno již rozvoj řeči dítěte dohnat, což se později negativně projeví na jeho životě a budoucím povolání a dalších věcech.
    Znaková řeč by měla zůstat doménou těch sluchově postižených lidí, kteří neslyší ani s jakoukoliv sluchovou pomůckou, kdežto nedoslýchaví (i těžce) či lidé se zbytky sluchu by se měli pro svoje dobro snažit mluvit. Ono to není snadné, pro ně, ani pro rodiče ale stojí to za to.

    Na závěr se chci slečny Hájkové zeptat, co by dělala, kdyby byla například úplně slepá a lékař by jí dal možnost jít na operaci s jakousi oční obdobou KI, po které by mohla vidět (i když třeba nedokonale) alespoň na jedno oko? Věřím, že by na tu operaci šla.

    Takzvaně „Neslyšící“ občané by měli také přestat vnucovat jiným sluchově postiženým občanům používání ZJ, a měli by se pořádně naučit gramatiku českého jazyka a dělat ostudu ve většinové slyšící populaci. Je mi trapné, když dospělý a dosti inteligentní Neslyšící není schopen napsat souvislou a gramaticky správnou českou větu.
    Věřte, že i mezi sluchově postiženými občany jsou lidé, kteří žijí mezi slyšícími a jsou s tím spokojeni.

    • M.Rytířová

      Pro 6th, 2010

      Rozumím, také bych nechtěla omezovat výchovu dítěte na určitý jazyk, naopak se znakovým jazykem se dá mluvit i bilingválně. Navíc dítě už v určitém měsíci začíná komunikovat s rodiči znaky, mluví o několik měsíců později. Řekněme, že nesdílím názor, že pokud dítě umí ZJ je to na úkor mluveného jazyka. Je to silně diskriminační. Je to jako upřednostnit anglický jazyk od českého. Nemyslíte?

Komentujte