LM 3×40 – královská disciplína v branži střelců

Autor: , vydáno 11/10/13 v 14:12

,,Doufal jsem, že mě někdo z Čechů překoná. Nechtěl jsem být středem pozornosti.“

Celý rozhovor s Markem Bartoškem:

Marku, gratuluji ti ke krásným třem medailím z letošní deaflympiády! Jaký máš pocit?

Každá medaile byla těžce vybojovaná, konkurence byla obrovská. Potkaly mě krize, které jsem naštěstí dokázal rychle překonat. Nejvíce si cením bronzové medaile. Musel jsem ovládnout své emoce a nervy – jednoduché to opravdu nebylo! Po získání bronzové medaile jsem se hodně zklidnil a snadněji pak dosáhl obou stříbrných.

Jaké to je být nejúspěšnějším členem české deaflympijské výpravy?

Je to pro mě opravdu nečekané. Vlastně jsem po zbytek deaflympiády doufal, že mě někdo z Čechů překoná. Netoužil jsem být středem pozornosti.

Čekal jsi takový příliv medailí před deaflympiádou?

Po mém úraze jsem především doufal, že neudělám ostudu české deaflympijské výpravě. Kdyby mi někdo před ní řekl, že budu nejúspěšnějším členem se třemi medailemi, řekl bych mu, že na to nemám a že musel určitě spadnout z višně J.

Jaká byla následná oslava?

Starobylým rituálem; společně s trenérem jej praktikujeme již od mých prvních medailí z ME. Neprozradím vám jeho průběh (potutelný úsměv…)

Poděl se s námi o své zážitky – negativní i pozitivní…

Hodně pozitivním zážitkem byla veliká účast lidí z naší deaflympijské výpravy včetně mé přítelkyně, kteří mi přijeli fandit na finále u VzPu 60. Mírně negativním zážitkem je fakt, že jsem své medaile uviděl až skoro na konci deaflympiády. Pořadatelům ale nic nezazlívám. Na přípravu měli jen 10 měsíců. Střelnice nebyla super moderní, což mi vlastně vyhovovalo; v takovém prostředí běžně trénuji. Překvapením pro mě bylo nejmodernější terčové zařízení, které se v ČR využívá jen v Plzni pro špičkovou reprezentaci a vrcholné soutěže.

Jak ses připravoval?

Mohu prozradit jen to, že jsem velice intenzivně trénoval, což znamená tisíce vystřelených nábojů a diabolek, mnoho hodin suchého tréninku, hodně potu při fyzické přípravě, tréninky, psychické zátěže v různých situacích apod. Další je moje sportovní tajemství.

Vím, že ses před deaflympiádou zranil. Narušilo ti zranění přípravu?

Můj úraz mi určitě narušil dlouhodobý tréninkový plán. A co mě narušilo hlavně psychicky – hledání jiných kompromisů, například studia s tréninky, apod.

Jak dlouho se zabýváš závodní střelbou? Kterými disciplínami se zabýváš?

Nyní to bude už desátý rok, co jsem poprvé vstoupil do střeleckého sportovního klubu. Mojí nejsilnější disciplínou je VzPu 60 (vzduchová puška 60 ran na 10 metrů v hale), která byla donedávna i mou nejoblíbenější. V současnosti jsem si oblíbil disciplínu LM 3×40 (libovolná malorážná puška 40 ran ve 3 polohách – vkleče, vleže a vestoje, na 50 metrů na venkovní střelnici), což je v naší branži „královská“ disciplína. Mimo to střílím ještě LM 60 (libovolná malorážná puška 60 ran jen vleže na 50 metrů na venkovní střelnici), ale beru ji jen jako trénink k LM 3×40. Poté je tu ještě jedna disciplína – VT 30 (velkorážná terčovnice na 300 metrů), která ale není zařazena mezi olympijské. Tu střílím jen jednou do roka. Nyní vlastně uvažuji, že k tomu všemu přidám i disciplínu SpKu (sportovní kuše 60 ran na 10 metrů v hale).

Kterých střeleckých úspěchů si nejvíce ceníš?

Jako svůj první úspěch považuji svůj první pohár z roku 2003 ze závodu v Ostravě – Třebovice. Tento úspěch mi vlastně odstartoval sérii pohárů a medailí. Dále je zde bronzová medaile z MČR v roce 2004 ze vzduchové pušky – tam jsem získal motivaci k tomu, prosadit se mezi intaktními střelci. Pak jsou zde 4 medaile z ME pro neslyšící v letech 2007 a 2011. To jsou mé první úspěchy mezi neslyšícími. Hodně vysoko si též cením pohárů z GP Praha a z Hungaria Open, kde byla i mezinárodní účast intaktních střelců. Zde jsem se vlastně utvrdil v tom, že mám nějaké šance se probojovat do intaktní střelecké reprezentace. Sice jsem zažil rok v reprezetntaci C, ale bohužel jsem nedostal možnost startovat na ME pro slyšící.

Jak budeš pokračovat dál? Máš svá přání, cíle, kterých bys chtěl dosáhnout – ať už v závodní střelbě či v soukromém životě?

Momentálně mám v horizontu finále českého poháru, kam jsem postoupil z kvalifikačních kol na jaře. Potom je zde Mistrovství České republiky z malorážných zbraní, čímž se uzavře malorážková sezóna. Toužím po nominaci do intaktní reprezentace, abych nasbíral zkušenosti, které využiji na mezinárodních soutěžích a ME. A pak snad získání zlata na deaflympiádě v turecké Ankaře v roce 2017! Slyšel jsem, že díky svým medailím jsem přímo nominován na deaflympiádu.

Co bys vzkázal trenérovi a dalším?

Trenérovi Vaškovi Jasnému děkuji za jeho obětavost – bez něj by medaile určitě nebyly. Svým blízkým děkuji za psychickou podporu. Děkuji všem, kteří mi fandili i svým sponzorům. Věřím, že i vy všichni nám budete stejně fandit i na deaflympiádě v Ankaře!

Jana Havlová

Komentujte