Opět festivalové Brno Jednou z největších a nejstarších kulturních akcí českých sluchově postižených lidí je Mezinárodní festival pantomimy neslyšících v Brně. Poprvé se konal před 35 lety. Letošní ročník byl již osmnáctý a konal se od 16. do 19. listopadu 2005. Festival se koná jednou za dva roky. Letos se do Brna přihlásilo 17 souborů ze 14 zemí světa. Organizační výbor po zhlédnutí zaslaných videozáznamů jejich představení vybral 12 souborů z 9 zemí. Do Brna však nepřicestovaly soubory z Kazachstánu a Bulharska, takže nakonec se na jevišti Divadla Bolka Polívky představili sluchově postižení herci ze 7 zemí. Ve třech soutěžních dnech usilovaly o přízeň nejen poroty, ale také obecenstva.
Studium v Německu nám hodně dalo Kristýna Bubeníčková (20) a Radek Vavřík (21) jsou studenti pražského gymnázia pro sluchově postižené. Oba nedoslýchaví studenti v loňském školním roce využili nabídku partnerské školy v Heidelbergu – Neckargemündu a odjeli studovat do Německa. Jejich vyprávění bylo pro mě o to zajímavější, že jsem byla před šesti lety první českou studentkou na této německé škole. Zážitky a vzpomínky máme přesto každý trochu jiné. Kristýna si studium v Německu o rok prodloužila a v červenci bude ve 3. ročníku skládat závěrečné zkoušky. Pokud je udělá, bude po Michaele Camperové již druhou studentkou z Ječné s ukončeným vzděláním na německé střední škole.
Zvláštnosti tlumočení pro neslyšící Na závěr tzv. Jeronýmových dnů, které tradičně pořádá Jednota tlumočníků a překladatelů, vystoupily se svými příspěvky tlumočnice znakového jazyka. Článek o přednášce věnované tlumočení zpěvu a hudby do znakového jazyka jsme přinesli v prosincovém Gongu. Vracíme se k referátu Lucie Kuchařové a Marie Horákové, které hovořily na téma Komunitní tlumočení pro neslyšící. Tlumočnice nejdříve posluchače uvedly do specifik tlumočení znakového jazyka teoreticky, potom následovaly příklady tlumočnických situací.
Reportáž z cesty nejen za volejbalem Volejbalisté uspěli na mezinárodním turnaji
Náš klub SKN Brno byl pozván na mezinárodní turnaj v ženském a mužském volejbalu v belgickém městě Brugge, který se konal 29. října 2005 u příležitosti 75. výročí místního sportovního klubu neslyšících KSKD. Celkem se účastnilo 13 osob, z toho 6 žen (Monika Teclová, Simona Sekulová, Pavla Černá, Petra Lištvanová, Jana Šimková a Jitka Mazuchová) a 7 mužů (Roman Kaut, Dušan Málik, Slávek Šumbera, Jan Filka, Standa Dvořák, Petr Hošek a Daniel Mikula).
Malá postavou, velká srdcem S paní Janou Jašovou jsem se seznámila v roce 2003, kdy přijala mé pozvání na setkání se studenty speciální pedagogiky na univerzitě v Hradci Králové, aby jim řekla o svých zkušenostech s kochleárním implantátem. V současné době spolupracujeme v rámci komise pro skryté titulky při ASNEP. Paní Jašová přes svou těžkou sluchovou vadu prožila téměř celý svůj život jen mezi slyšícími lidmi, což jistě nebylo snadné. Ráda bych Janu Jašovou u příležitosti jejích padesátých narozenin blíže představila čtenářům Gongu.
Neslyšící není na tlumočníkovi závislý Raili Ojala-Signellová přitahuje pozornost lidí nejen svým pestrobarevným oblečením, ale také vstřícností, otevřeností a pozitivním přístupem k životu. Raili se narodila neslyšícím rodičům. Pracovala mimo jiné řadu let v sekretariátu Světové federace neslyšících, působila jako koordinátorka projektů pro spolupráci se zeměmi třetího světa ve finském Svazu neslyšících. Setkala se s neslyšícími v mnoha zemích světa. V současnosti se svazem spolupracuje externě a podílí se například na školení tlumočníků znakového jazyka a představitelů organizací neslyšících v zemích střední Asie.
Podepsáno srdcem Krásného předvánočního večera 8. prosince 2005 se ve Španělském sále na Pražském hradě konal charitativní koncert Podepsáno srdcem, letos již po jedenácté. Jak akce vypadá? Po samotném koncertu se jde na občerstvení formou švédských stolů. Potom se koná napínavá dražba. Výtěžek dražby se předá sdružení Centrum Dobré vůle, který akci organizuje. Autoři projektu Podepsáno srdcem z Agency Prague Cherry se rozhodli, že letošní dražba se bude týkat uměleckých děl (nejen) zdravotně postižených umělců. Také mnozí autoři skladeb, které na koncertu zazněly, měli nějaké postižení. Například L. van Beethoven (ohluchnutí, skladba Osudová), B. Smetana (ohluchnutí, skladba Předehra k Prodané nevěsta), M. Ravel (ochrnutí levé ruky, hrál na klavír jen jednou rukou, skladba Koncert pro klavír levou rukou D dur), J. S. Bach, J. Ježek (zraková vada, skladba Tmavomodrý svět), S. Wonder (slepota). Koncert odehrál Český národní symfonický orchestr s černošským dirigentem Paulem Freemanem. Vystupovali významní sólisté Boris Krajný, Olga Štěpánová a další. Autoři dražených obrazů pocházeli nejen z Evropy, ale i z USA, a díky projektu se mohly ukázat jejich umělecké hodnoty, a tím jim dát plnohodnotnou chuť do života. To je hlavním cílem celé akce.
Počtvrté se do projektu zapojila Komora tlumočníků českého znakového jazyka. Jistě vám vrtá hlavou, jak se jim „zpívalo“ vážnou hudbu? A co neslyšící? Ani nám to nedalo, proto jsme se zeptali.
Prioritou České televize ve zpřístupnění informací sluchově postiženým divákům jsou skryté titulky, Česká televize jako jediná z našich televizních stanic pravidelně upravuje své pořady tak, aby je mohli sledovat sluchově postižení diváci. Zřejmě nemusíme psát, že se jedná o skryté titulky a tlumočení do znakového jazyka. Povinnost opatřit skrytými titulky určité procento svých pořadů ukládá všem televizním stanicím zákon. Česká televize se snaží svůj 70procentní podíl titulkovaných pořadů plnit. Česká televize také již 26 let vyrábí a vysílá Televizní klub neslyšících, který se specializuje na témata o lidech se sluchovým postižením.
Podstatné a příjemné také je, že pracovníci České televize jsou vstřícní a ochotni přijmout podněty od organizací sluchově postižených lidí. Svědčí o tom i ochota generálního ředitele České televize Jiřího Janečka odpovědět na naše otázky. Bohužel setkání s námi se nevešlo do nabitého harmonogramu ředitele televize, rozhovor se uskutečnil prostřednictvím e-mailové pošty.
Švadlena tancem posedlá Život píše příběhy, říká se. Do šťastného životního příběhu neslyšící Blanky Štěpánkové přimíchala smutný odstín smrt jejího manžela. Zůstala sama se dvěma malými slyšícími syny. Za pomoci babičky je vychovala, našla si zaměstnání a stále aktivně pomáhá v České unii neslyšících. Pomalu se připravuje na roli babičky, ačkoliv babičkovský věk by této elegantní a vždy vkusně upravené ženě nikdo nehádal. Blanka používá krásný znakový jazyk, který ovládají i oba její synové.
Bezpečnější internet U příležitosti Dne pro bezpečnější internet 2006 se konala na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy tisková konference za účasti ministryně školství ČR Petry Buzkové, náměstka ministryně informatiky ing. Vladimíra Hořejšího a zástupců projektu CzeSI (Czech Safer Internet).
Na návštěvě v Pipanu Bilingvální mateřská škola pro sluchově postižené oslaví v září už deset let své existence. Název Pipan vznikl podle jmen Pičman a Pangrác, což jsou příjmení otců sluchově postižených dětí, kteří patřili mezi rodiče sdružené ve Federaci rodičů a přátel sluchově postižených (dále FRPSP), díky jejichž iniciativě Pipan vznikl. Zřizovatelem soukromého předškolního zařízení je FRPSP, v jejíž budově ve Stodůlkách školka do roku 1998 sídlila. V roce 1998 se přestěhovala do prostor dosavadní mateřské školy v přízemí školy v Holečkově ulici.
Dvojice odvážných cyklistů Dvojice neslyšících cyklistů Pavel Pastrnek a Julius Maťovčík (oba ze Skivelo neslyšících Olomouc) se v polovině ledna úspěšně zapsala na startovní listinu prestižního cyklistického závodu Bike Transalp Challenge. O účast na tomto náročném závodě se ucházelo 840 týmů ze 34 zemí. Závod bude startovat 15. července 2006 v bavorském Füssenu. Do cílového města Limone ve Francii by závodníci měli dorazit 22. července.
Čtyřnozí pomocníci a společníci Soutěž - Milí čtenáři,
zažíváte se svým čtyřnohým kamarádem zajímavé chvíle. Podělte se o ně s námi. Pošlete nám do redakce do konce května příběh o svém životě se psem, přidejte fotografii. Nejlepší příspěvky uveřejníme v letním dvojčísle a jejich autory odměníme.
Ruce, které dokážou zázrak Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Fakultní nemocnice v Motole je velmi dobře známá všem, kterým byl voperován kochleární implantát. Jak by ne. Společně s motolskou ORL klinikou jsou jediní z celé České republiky, kteří se u nás těmito operacemi zabývají. Týden co týden má MUDr. Jiří Skřivan skoro stabilní scénář: podrobně rozepsané jednotlivé operace, dennodenní návštěvy u pacientů na lůžkovém oddělení, či pravidelné vzdělávání se, protože v medicíně se stále něco nového děje. Internet mu umožňuje neustálou komunikaci s odborníky nejen stejné profese. Na jeho oddělení vládne pohoda a klid. A protože má as. Skřivan své vlastní děti a rodinu, volný čas se snaží dělit spravedlivě.
Počítače ve službách neslyšícím František Tichý a Tomáš Wirth jsou duchovními otci nejoblíbenějších a nejnavštěvovanějších webových stránek pro neslyšící v Česku. V roce 2002 tito aktivní neslyšící třicátníci založili občanské sdružení www.neslysici.cz. V roce 2005 navázali spolupráci s novými kolegy a přejmenovali se na Neslyšící CZ. Začátkem letošního roku proměnili oba svého koníčka v zaměstnání a začali tu pracovat na plný úvazek. Občanské sdružení Neslyšící CZ na jaře v Praze otevírá novou agenturu pro neslyšící, kteří hledají práci.
František je šikovný programátor, Tomáš má hlavu plnou nápadů, které společně s kolegy realizují. Tomáše jakožto předsedu Neslyšící CZ jsem se vyptávala na novou pracovní agenturu. S Františkem jsme si povídali především o počítačích.
CODA – slyšící děti neslyšících rodičů Česká komora tlumočníků znakového jazyka pořádala v sobotu 25. února další ze svých seminářů v rámci Certifikačního vzdělávacího programu. Seminář nazvaný Problematika dětí neslyšících rodičů – CODA vedli Mgr. Radka Horáková a Bc. Karel Redlich. V Pevnosti se sešlo dvanáct slyšících i neslyšících účastníků, do znakového jazyka tlumočily Naďa Dingová s Gabrielou Houdkovou.
CODA (Children Of Deaf Adults) je označení pro slyšící děti neslyšících rodičů. Takových dětí není málo, 90 až 95 procent neslyšících má slyšící děti. Slyšící děti neslyšících rodičů jsou specifickou skupinou, která vyrůstá ve dvou světech – ve světě neslyšících a ve světě slyšících. Často jsou tyto děti bilingvální, doma komunikují ve znakovém jazyce a mimo domov v českém jazyce. Téměř všechny CODA děti mají zkušenost s tlumočením pro své rodiče, někteří z nich se v dospělosti stanou profesionálními tlumočníky.
Cestovatel tlumočníkem S Petrem Pánkem jsme byli před lety krátce kolegové v České unii neslyšících. Pracoval tam tehdy jako sekretář, nyní je redaktorem časopisu Unie. Příležitostně se setkáváme na různých akcích organizací neslyšících. Petr studuje na pražské Filozofické fakultě obor čeština v komunikaci neslyšících. Působí také jako tlumočník znakového jazyka. Má neslyšící rodiče, teď už jen tátu. Cestu k práci mezi neslyšícími si však prošlapával postupně, ani jeho znalost znakového jazyka nepřišla tak automaticky a přirozeně, jak by se mohlo zdát.
Osm škol v jednom balení Stejně jako při setkání s novým člověkem je i při vstupu do nového prostředí důležitý první dojem. Před časem jsem poprvé navštívila školu pro neslyšící v Hradci Králové. Před budovou příchozí zdraví socha, vstupní dveře nebyly zamčené, stěny dlouhých chodeb byly vymalované měkkými, pastelovými odstíny, zdobily je kresby, obrázky a fotografie žáků. Nástěnky vypovídaly o minulých akcích školy a zvaly na příští. Vkusná a pestrá výzdoba je jistě milým povzbuzením pro rodiče, kteří se do školy přijdou poradit o budoucím vzdělávání svého sluchově postiženého dítěte. Z názvu školy zmizelo označení speciální, i když osnovám ve školách pro sluchově postižené se už neříká redukované ale speciální.
Zavři uši, otevři oči Studentka speciální pedagogiky Milena Čámková jako součást své diplomové práce připravila projekt Zavři uši, otevři oči. Spolupracovala s neslyšícími maturanty ze střední pedagogické školy v Hradci Králové, kteří pod jejím vedením vytvořili několik souborů fotografií. Vybrané fotografické práce vystavovali v březnu na několika místech v Praze. Na vernisáži fotografické výstavy v Kulturním centru Novodvorská se studenti představili nejen jako fotografové, ale také jako herci a moderátoři. V doprovodném programu dále vystoupila skupina Tichá hudba, divadelní soubor Nepanto a recitátorka Lucie Půlpánová.
Životní příběh paní Evy Chtěli bychom častěji otiskovat příběhy sluchově postižených lidí, jak je psal život. V posledních dvaceti letech se především díky rozvoji techniky a změně přístupu k zdravotně postiženým náš život změnil a zjednodušil. Neměli bychom však zapomínat na to, jak žili neslyšící dříve. Neslyšících, kteří zažili druhou světovou válku pomalu ubývá. S nimi se ztrácejí i vzpomínky…
Memoriál Josefa Kubíka Letos 1. Vilém Wiesner, Marie Krejčí (Hradec Králové), 2. Jiří Fiala, Ivan Macalík (Zlín),
Michal Ulman, Lenka Železná (Brno, Hradec Králové).se konal již 20. ročník memoriálu Josefa Kubíka na parkovišti Džbán v Praze-Vokovicích a soutěž Bezpečné cesty. Soutěže na začátku dubna uspořádala organizace Automotoklub neslyšících Praha (dále AMKN). Soutěže se konaly z pověření Komise neslyšících motoristů při ÚAMK ČR a též pod záštitou BESIPu. Vlastním soutěžím předcházela dlouhá, náročná a komplikovaná příprava.
Pevnost má i v létě dveře otevřené Organizace Pevnost – České centrum znakového jazyka pořádá v průběhu celého roku kurzy znakového jazyka. Výuku nepřeruší ani v létě, kdy zájemcům nabízejí týdenní intenzivní kurzy. V Pevnosti vyučují výhradně neslyšící lektoři. Základním pravidlem je, že na kurzech se nemluví. Neslyšící Petr Vysuček je jedním ze zakladatelů Pevnosti, spoluvytvářel u nás ojedinělou metodiku výuky i obsah jednotlivých kurzů. Je předsedou Pevnosti a také lektorem znakového jazyka.
Centrum pro neslyšící matky Centrum pro neslyšící matky Ústavu péče o matku a dítě poskytuje od června 2004 neslyšícím maminkám stejnou péči jako slyšícím. Mohou zde rodit sluchově postižené maminky z celého Česka. Před porodem je nutná návštěva. Působí zde čtyři asistenti, kteří ovládají základy znakového jazyka, a dokáží maminkám i odborně poradit.
Žiji mezi třemi světy Jana Lapčáková přišla na svět před 22 lety v pražské podolské porodnici. V Podolí dodnes bydlí s neslyšícími rodiči. Sešly jsme se v jedné podolské pizzerii u Vltavy. Jana, která má mezi přáteli přezdívku „Beruška“, byla krásně opálená. Pár dní předtím se vrátila z Chorvatska, kde byla na dětském táboře jako vedoucí.
Mám nový život Pamatujete si ještě na neslyšícího Michaela Jacksona, Karla Černého? V létě Karel oznámil, že s tancem podle Michaela Jacksona končí. Již více než dva roky pracuje v Irsku. Změnil svůj život, oženil se a našel si nové zájmy cestování a fotografování. Manželé Karel a Libuše Černých poskytli Gongu interview, přičemž na otázky odpovídali z Irska e-mailem.
Vyprávění Jana Drnka: Půl století malířem porcelánu Mnoho neslyšících, a to nejen z Karlovarska, má doma zlatem zdobený porcelán od Jana Drnka. Vyučený malíř porcelánu zdobil keramiku zlatem nejen ve své práci, ale i pro přátele a známé k příležitosti různých výročí. Několik krásně zdobených talířů a hrnečků mi ukázal ve svém bytě v Lesově u Karlových Varů.
Zavři uši, otevři oči – aneb malá vernisáž v srdci Prahy V pizzerii Václavka na Václavském náměstí si v červnu mohli obědvající turisté z celého světa, a nejen oni, prohlížet fotografie neslyšících studentů Střední pedagogické školy v Hradci Králové, které vytvořili v rámci projektu Zavři uši, otevři oči.
Přemítání o člověku, životě a době Autor knihy Jiří Hermach (1912) je filozof a prvorepublikový pamětník. Vystudoval inženýrství, ale později u něj převážil zájem o filozofii, kterou také v 90. letech přednášel na vysokých školách. Kladl důraz na spojení filozofie s přírodními vědami. Od emigrace v roku 1985 žije v Rakousku.
Řev motoru cítím ve svých rukou Sportu, a to i tomu automobilovému, se věnuje celá řada neslyšících. Jedním z těch, kteří automobilovému sportu podlehli celou svou důší je Petr Tomášek.
Kochleární implantát – naděje nebo prokletí? (1) Úplná ztráta sluchu patří zároveň se slepotou mezi nejzávažnější smyslová postižení. Ochuzuje postiženého o svět zvuků a prakticky jej vyřazuje ze sítě mezilidské komunikace. Tedy, alespoň pokud se jedná o komunikaci se slyšícími…
Neslyšící komunikují přes webovou kameru Zatím převážně na Moravě probíhá projekt „Celoživotní vzdělávání neslyšících“ realizovaný rozvojovým partnerstvím „Pro plný život“. Tento projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
Všechny děti s KI by se měly učit znakový jazyk Zuzana Hájková (21) patří do nové generace Neslyšících, kteří jsou hrdí na svoji kulturu a svůj znakový jazyk. Mnozí ji znají jako členku Tiché hudby. Zuzka nejen že zpívá rukama, ale také studuje Češtinu v komunikaci neslyšících, od září učí znakový jazyk v Pevnosti a aktivně prosazuje zájmy Neslyšících. Je jedním z neslyšících autorů manifestu proti kochleárním implantátům. Při rozhovoru působila dojmem zdravě sebevědomého člověka, který ví, co chce, a v cestě za svým cílem se nevzdává.
Nejste jiné, jen to máte těžší O prvním prázdninovém víkendu se ve Slavonicích uskutečnilo setkání s úspěšnou autorkou románů pro mládež Lenkou Lanczovou, kterého se zúčastnila řada čtenářek z celé republiky. Tato spisovatelka mimo jiné napsala knihu „Čas něhy“, kde vystupuje nedoslýchavá hrdinka.
Nedoslýchavá mezi slyšícími – slyšící mezi neslyšícími Lucii Šrámkové je dnes 21 let. Je již více než deset let po operaci, při které jí byl do hlavy voperován kocheární implantát (KI). Byla tedy jednou z prvních, které u nás v České republice operovali. Jak se žije s KI, se dozvíte v našem rozhovoru.
Splnil se mi můj celoživotní sen Jezdíte někdy taxíkem? A přáli byste si, aby vás svezl neslyšící taxikář, se kterým by byla bezproblémová komunikace? V Praze se vám toto přání může splnit. S mladým neslyšícím taxikářem Danielem Pilařem (30) neslyšící problémy v komunikaci určitě mít nebudou, ba právě naopak.
Své básně musím nejdřív prožít S Eliškou Vyorálkovou jsme se poprvé potkaly letos v září na zájezdu neslyšících do Belianských Tater. Jedna z nejznámějších neslyšících básnířek u nás je i vášnivá turistka, ráda fotí a v její společnosti je vždy veselo. S básničkami z pera Elišky se na stránkách Gongu setkáváme pravidelně, také s ní už vyšlo pár rozhovorů. Mé prosbě o rozhovor se bránila se slovy: „Proč zase já, vždyť je tolik zajímavých a šikovných neslyšících, o kterých se nic neví…“
Malíř tělem i duší Jan Šafra (58), který je též znám pod přezdívkou „Hony“, je po všech stránkách velmi zajímavou osobností. Je to neslyšící, který se sám plně integroval do slyšící společností a který dlouhá léta ani netušil, že má možnost pobírat částečný invalidní důchod. Jeho recept na integraci - o němž přiznává, že nemusí být univerzální - je především četba a z ní získaná velká slovní zásoba. Bez vlastního úsilí postiženého totiž podle jeho názoru integrace není možná.
Vánoce přicházejí … Nejkřehčí a nejmalebnější svátky v roce jsou za dveřmi. Tři adventní svíčky už shořely a kuchyněmi se line vůně cukroví. Byt září čistotou, stromeček už je někde schovaný, jen ho ozdobit a dárečky pro naše drahé jsou již připraveny.
Všechna práva vyhrazena Publikování nebo šíření obsahu článků z Gongu je bez souhlasu redakce zakázáno. 800x600 webmaster: František Tichý server: www.neslysici.cz
